Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2153/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2153.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court annuls Supreme Court ruling on litigation costs due to lack of reasoning regarding party's withdrawal.

Numero d'incarto III.ÚS 2153/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court annulled the Supreme Court's decision regarding litigation costs because the lower court failed to address whether the appellant caused the proceedings to stop. The appellant argued that the Supreme Court should have applied the rule assigning costs to the party who withdrew their appeal, noting she was successful in the main case. The Court found the Supreme Court's reasoning insufficient and arbitrary, violating the right to a fair process, and thus revoked the cost ruling.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; § 146 odst. 2 o. s. ř.: When a court stops proceedings due to a party withdrawing their appeal, it must determine if that party caused the stoppage; failing to apply the relevant cost-assigning provision constitutes an arbitrary exercise of discretion violating the right to a fair process.

Parole chiave

Generato dall'IA
litigation costs withdrawal of appeal fair process arbitrary discretion reasoning requirement Constitutional Court civil procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolacím soudem v napadeném rozhodnutí aplikovaného obecně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.
§ 146 odst. 2 o. s. ř.
§ 243b odst. 5 věta prvé o. s. ř.
§ 224 odst. 1 o. s. ř.
5 věty prvé a § 224 odst. 1 o. s. ř.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu.
§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud výrok II o nákladech řízení napadeného usnesení Nejvyššího soudu zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4509/2009
Odon 18/95
29 Cdo 4509/2009, Odon 18/95), z níž cituje, dává najevo své přesvědčení, že při rozhodování o nákladech dovolacího řízení mělo být dovolacím soudem použito ustanovení § 146 odst.
nález sp. zn. II. ÚS 549/06 ze dne 29. 11. 2006 (N 213/43 SbNU 381)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení v případě zpětvzetí návrhu

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 14. listopadu 2011

sp. zn. III. ÚS 2153/11

ve věci ústavní stížnosti H. M. proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1300/2011 ze dne 31. 5. 2011, jímž bylo poté, co žalobkyně vzala zpět své dovolání, zastaveno dovolací řízení; dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně v řízení o zúžení rozsahu věcného břemene, v němž stěžovatelka měla postavení žalované; dovolacím soudem bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Výrok

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1300/2011 ze dne 31. 5. 2011 se ve výroku o nákladech dovolacího řízení zrušuje.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Jak je patrno z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 11 C 201/2008, bylo napadeným usnesením vydaným v řízení o zúžení rozsahu věcného břemene, v němž stěžovatelka měla postavení žalované, zastaveno dovolací řízení, zahájené z podnětu dovolání podaného žalobkyní proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně. Dovolací řízení bylo zastaveno poté, co žalobkyně vzala své dovolání zpět, a dovolacím soudem bylo dále rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Svůj výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodnil dovolací soud ustanovením § 146 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 243b odst. 5 věty prvé a § 224 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení dovolacího soudu, a to proti jeho výroku o nákladech řízení, směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka, s odkazem na procesní zavinění žalobkyně na zastavení dovolacího řízení i s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4509/2009, Odon 18/95), z níž cituje, dává najevo své přesvědčení, že při rozhodování o nákladech dovolacího řízení mělo být dovolacím soudem použito ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť to byla toliko žalobkyně, která svým zpětvzetím dovolání zastavení dovolacího řízení způsobila. Stěžovatelka se domnívá, že v daném případě jde právě o v rozhodnutích Ústavního soudu [např. nález

sp. zn. II. ÚS 549/06

ze dne 29. 11. 2006 (N 213/43 SbNU 381)] zmiňovanou výjimku, kdy by se Ústavní soud měl problematikou nákladů řízení zabývat, neboť došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem. Stěžovatelka, která, jak dodává dále, je osobou narozenou v roce 1931, důchodkyní, byla řízením proti ní vedeným silně zasažena i přesto, že v něm byla úspěšná, a domnívá se, že by bylo spravedlivé, aby náklady dovolacího řízení, které nevyvolala, nesla žalobkyně. Navrhla proto, aby Ústavní soud výrok II shora označeného usnesení zrušil.

Nejvyšší soud ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti předeslal, že již nemá k dispozici procesní spis, a vychází tak pouze z podkladů založených v pomocném spise, v němž nebylo založeno vyjádření stěžovatelky k dovolání údajně z toho důvodu, že dovolání bylo zasláno bez udělené plné moci. Ve svém vyjádření zároveň Nejvyšší soud uvedl, že lze mít za to, že v předmětné věci pochybil, když v době rozhodnutí o zastavení řízení vycházel z podkladů založených v pomocném spise, předpokládaje, že nezastoupené stěžovatelce žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Vedlejší účastnice tohoto řízení se k obsahu ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud nejprve připomíná svou dosavadní judikaturu, z níž vyplývá, že i otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Aplikační postup, který je v rozporu s ústavním zákazem libovůle, je pak jedním z důvodů pro zrušení rozhodnutí obecného soudu.

Poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelce nutno přisvědčit, že v posuzovaném případě je dán důvod pro jeho zásah pro porušení práva na spravedlivý proces.

Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud ověřil, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti, týkající se průběhu řízení před dovolacím soudem, odpovídají obsahu spisu, z něhož kromě již shora uvedeného dále plyne, že po podání dovolání žalobkyní proti rozsudku odvolacího soudu bylo toto stěžovatelce - prostřednictvím její právní zástupkyně, které stěžovatelka udělila plnou moc založenou ve spise (č. l. 17) podle jejího obsahu i pro případné dovolací řízení - soudem prvního stupně doručeno s výzvou k podání vyjádření k jeho obsahu. Vyjádření k dovolání stěžovatelka následně prostřednictvím své právní zástupkyně dne 18. 3. 2011 soudu řádně podala (o čemž byl také učiněn odpovídající záznam v předkládací zprávě pro Nejvyšší soud) a toto také bylo doručeno žalobkyni. Nato žalobkyně svým podáním ze dne 23. 3. 2001 vzala dovolání zpět a dovolací soud pak následně o zastavení dovolacího řízení rozhodl dne 31. 5. 2011, přičemž ústavní stížností napadený výrok o nákladech řízení odůvodnil pouze odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 243b odst. 5 věty prvé a § 224 odst. 1 o. s. ř.

Podle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolacím soudem v napadeném rozhodnutí aplikovaného obecně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže však některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je podle druhé věty uvedeného ustanovení povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

V projednávaném případě žalobkyně vzala zpět dovolání do meritorního potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu a je zcela zjevné, že tak neučinila v reakci na chování stěžovatelky, neboť rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně v meritu věci byla pro stěžovatelku příznivá; stěžovatelka jako žalovaná byla ve sporu úspěšná. Dovolací soud se však otázkou zavinění žalobkyně na zastavení dovolacího řízení v souvislosti se zpětvzetím jejího dovolání, a tedy ani aplikací ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., při rozhodování o náhradě nákladů řízení vůbec nezabýval, alespoň to z odůvodnění jeho rozhodnutí neplyne. Svůj postup nikterak neodůvodnil a omezil se na pouhý odkaz na ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož aplikace však podle ustálené soudní praxe přichází v úvahu teprve tehdy, není-li shledán důvod k použití ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. V uvedeném postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen a je navíc v rozporu s konstantní judikaturou upínající se k interpretaci a aplikaci ustanovení § 146 o. s. ř., relevantního pro posouzení dané věci, lze spatřovat prvek libovůle, který vždy představuje zásah do práva na spravedlivý proces, zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z uvedených důvodů Ústavní soud výrok II o nákladech řízení napadeného usnesení Nejvyššího soudu zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].