Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding judges' past Communist Party membership as irrelevant to impartiality. The court rejects the claim that former Communist Party members cannot be impartial judges. The court finds the complaint unmeritorious based on established precedent and lack of evidence. The court dismisses the complaint as unmeritorious based on prior rulings and lack of evidence. The court rejects the claim that judges' past Communist Party membership affects impartiality. The court dismisses the complaint as unmeritorious based on prior rulings and lack of evidence.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's decision regarding the assignment of a case to specific judges. The applicant argued that judges who were members of the Communist Party of Czechoslovakia (KSČ) could not be impartial due to their past affiliation and the applicant's ongoing fight against former regime figures. The court determined the complaint was unmeritorious because it contradicted existing precedent and lacked factual support for the claim of bias or procedural error.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as unmeritorious when the applicant's arguments regarding judicial impartiality based on past political affiliation are inconsistent with established case law and lack factual substantiation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Vlastimilem Janečkem, advokátem v Praze 1, Týnská 12, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2011 č. j. 4 Nd 107/2011-289, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 11. 7. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2011 č. j. 4 Nd 107/2011-289, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a porušena měla být také jeho právní jistota podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.
Jak patrno z ústavní stížnosti, napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 19/2011.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na své působení před rokem 1989 s tím, že nemá důvěru v osoby, které jsou spjaty s minulým režimem. Představuje pro ně určité nebezpečí, přinejmenším tím, že jim připomíná jejich minulost. Z tohoto důvodu jej nemohou tyto osoby vnímat neutrálně a zcela objektivně. Vznesl proto námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří byli členy Komunistické strany Československa (KSČ), již podrobně odůvodnil. Nejvyšší soud však prý zcela nesprávně konstatoval, že jako hlavní důvod své námitky uvádí jejich členství či kandidaturu ve zmíněné straně. Stěžovatel souhlasí s tím, že toto není způsobilou námitkou podjatosti, ovšem v kontextu jeho stále pokračujícího boje proti exponentům minulého režimu, včetně soudců s komunistickou minulostí, je tomu jinak. Je proto třeba předpokládat, že zmíněné aktivity těmto soudcům nebudou příjemné, a nemohou být proto nestranní. Dále stěžovatel namítl, že obecné soudy, rozhodují-li o přidělení jeho věci konkrétnímu soudci, rozhodují v rozporu se systémem přidělování věcí. Poukazuje přitom na jinou věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 247/2008 s tím, že k tomu mělo dojít i v této věci.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Otázkou možné podjatosti soudců z důvodu jejich dřívějšího členství v KSČ se Ústavní soud na základě ústavních stížností téhož stěžovatele opakovaně zabýval v usnesení ze dne 24. 2. 2011
sp. zn. III. ÚS 3268/10
, ze dne 5. 5. 2011
sp. zn. III. ÚS 860/11
a ze dne 30. 5. 2011
sp. zn. I. ÚS 1448/11
. Stěžovatel, jak lze usuzovat z ústavní stížnosti, názor Ústavního soudu akceptoval, nicméně svou argumentaci doplnil v tom smyslu, že se v současné době angažuje proti exponentům bývalého režimu, včetně soudců s komunistickou minulostí, a ti že proto vůči jeho osobě mohou mít negativní vztah. Z napadeného rozhodnutí ovšem neplyne, že by stěžovatel svou námitku podjatosti odůvodnil tímto způsobem, a i kdyby tomu tak bylo, touto problematikou se již zabýval III. senát Ústavního soudu v usnesení ze dne 10. 1. 2011
sp. zn. III. ÚS 3268/10
, přičemž ve světle právního názoru tam vysloveného by napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu plně obstálo. Jde-li o námitku pochybení při přidělování věci, tuto stěžovatel ničím nepodložil, tedy až na zcela irelevantní tvrzení, že se tak děje u jiných soudů v jiných věcech. Proto ani tuto námitku neshledal Ústavní soud opodstatněnou.
S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu