Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding civil judgment review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Z. M. against a regional court judgment in a civil dispute. The applicant argued that the lower court improperly evaluated evidence and failed to justify its legal conclusions regarding a sales contract. The court rejected these claims, stating it does not function as a further instance of ordinary jurisdiction to re-evaluate factual findings or legal reasoning.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court of the Czech Republic may reject a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant merely disputes the factual findings or legal reasoning of a lower court without demonstrating an extreme excess or violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Čapkou, advokátem ve Vyškově, Masarykovo nám. 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2011 č. j. 28 Co 101/2009-187, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, neboť má za to, že jeho vydáním byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud z ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí zjistil, že vedlejší účastník (v řízení před obecnými soudy žalobce) se domáhal po stěžovateli zaplacení částky 24.978,- Kč s příslušenstvím na základě žalobních tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 409 obchodního zákoníku, a to ústní formou, když byly smluveny její podstatné náležitosti. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dodal stěžovateli na základě dodacího listu vodoinstalační materiál v druhu a množství uvedeném v dodacím listu, a téhož dne byla vystavena faktura na částku 24.978,- Kč, stěžovatel však kupní cenu dodaného zboží neuhradil.
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 30. 10. 2008 č. j. 7 C 8/2008-39 návrh žalobce na zaplacení výše uvedené částky zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 1.267,12 Kč s příslušenstvím potvrdil; rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 23.710,88 Kč odvolací soud změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit částku 23.270,88 Kč s příslušenstvím.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje skutková zjištění a právní závěry krajského soudu a na podporu tvrzení o porušení svého základního práva podrobně polemizuje se způsobem provádění a hodnocení důkazů ve zmíněném řízení. Podle stěžovatele se krajský soud náležitě nevypořádal s jeho právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnil. Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká nesprávné provádění a hodnocení důkazů. V napadeném rozsudku stěžovatel spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud pravidelně zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (
sp. zn. I. ÚS 68/93
, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (
sp. zn. II. ÚS 294/95
, N 63/5 SbNU 481). Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (
sp. zn. IV. ÚS 570/03
, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.
Stěžovatel své námitky v ústavní stížnosti opřel především o polemiku se skutkovými zjištěními krajského soudu a právním posouzením věci a žádá na Ústavním soudu, aby přehodnotil závěry krajského soudu tak, aby odpovídaly názorům stěžovatele. Staví tak Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Ústavní soud konstatuje, že krajský soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházel z dostatečného množství relevantních důkazů, přičemž srozumitelně zdůvodnil, o které skutečnosti opřel své právní závěry, které jej vedly k vydání napadeného rozsudku. Nelze tak přisvědčit argumentaci stěžovatele o nedostatečně prováděném dokazování a nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí.
Ústavní soud tedy v napadených rozhodnutích nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu