Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of legal representation and missing procedural documents.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by Bc. L. R. and T. R. against a Supreme Court decision. The applicants failed to meet statutory requirements under the Constitutional Court Act by lacking legal representation and failing to attach the final procedural decision. The Court rejected repeated requests for individual warnings, noting the applicants had previously submitted 19 similar complaints without counsel over several years.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 30 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints lacking legal representation or required procedural documents are inadmissible, and repeated warnings to applicants do not justify individual procedural delays.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelů Bc. L. R. a T. R., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl doručen návrh stěžovatelů, směřující proti blíže neoznačenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2011.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelé nebyli právně zastoupeni (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k návrhu nebyla přiložena kopie o rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jejich práv (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelé podali k Ústavnímu soudu od října 2007 do září 2011 již 19 jiných návrhů, ať samostatně nebo společně, přičemž ani v jednom případě nebyli právně zastoupeni. Ve 12 z těchto případů byli vyzývání k odstranění vad podání, přičemž byli poučeni o nezbytnosti právního zastoupení a o dalších náležitostech nutných pro řádné podání ústavní stížnosti.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelé byli v nedávné době opakovaně obeznámení s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, a bylo proto v jejich vlastním zájmu, aby další jejich ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku právního zastoupení, neobsahovaly. Přístup stěžovatelů, kdy naopak řízení prodlužovali tím, že vyčkávali, až je Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv. Proto Ústavní soud jejich ústavní stížnosi, vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 28/11
a
IV. ÚS 43/11
odmítl, aniž by považoval za nutné je předtím vyzývat k odstranění jejich vad.
Ze stejných důvodů Ústavní soud i nyní projednávanou ústavní stížnost sepsanou nekvalifikovaným způsobem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj