Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2397/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2397.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for late filing and lack of mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto III.ÚS 2397/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to procedural defects and a missed filing deadline. The applicant failed to appoint a lawyer with special power of attorney, violating mandatory representation rules, and submitted the complaint after the statutory 60-day period following the Supreme Court's decision. The court rejected the argument that repeated prior warnings exempted the applicant from receiving fresh instructions, noting the inefficiency of such a stance.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed without mandatory lawyer representation or submitted after the statutory deadline, even if the applicant was previously warned of these requirements.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility mandatory lawyer representation statutory filing deadline special power of attorney procedural defects dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 34 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž jeho podání nesplňuje ani obsahové, ani formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 zákona o Ústavním soudu).
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Navrhovatel nepochybně odvíjí zachování zákonné 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti (ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.
§ 43 odst. 1 písm. a), písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto z výše vyložených důvodů návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a), písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 9. září 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. M., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 12. 8. 2011, napadá navrhovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2011 č. j. 22 Cdo 1419/2011-184, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2010 č. j. 7 Co 1229/2010-155 a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 11. 2009 č. j. 9 C 48/2007-125.

V předmětném podání navrhovatel není zastoupen advokátem na základě speciální plné moci [§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž jeho podání nesplňuje ani obsahové, ani formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 zákona o Ústavním soudu).

Navrhovateli je však z mnoha jeho předchozích návrhů a poskytnutých poučení o náležitostech ústavní stížnosti, kterých se mu v souvislosti s vadami těchto návrhů od Ústavního soudu v minulosti dostalo, nepochybně velmi dobře známa povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě speciální plné moci. O náležitostech návrhu a předpokladech pro jeho projednání byl Ústavním soudem opakovaně poučen (např. v řízení ve věci

sp. zn. I. ÚS 2292/09

,

II. ÚS 2489/08

,

II. ÚS 967/08

a

I. ÚS 1100/08

).

Ústavní soud již např. v usnesení ze dne 6. 10. 2010

sp. zn. III. ÚS 2822/10

konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti téhož navrhovatele není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o podmínkách a předpokladech řízení o ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli v každém jeho jednotlivém řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích řízeních u Ústavního soudu. Nelze totiž opomenout, že navrhovatel do doby rozhodování o předmětném návrhu podal k Ústavnímu soudu celkem 13 podání, která byla Ústavním soudem v několika případech odmítnuta pro vady návrhu, ačkoli navrhovateli zaslané informace byly objektivně způsobilé vysvětlit a doložit zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem.

Proto je formální setrvání na požadavku vždy nového, avšak obsahově shodného poučení postupem neefektivním.

Ústavní soud se však nadto zabýval i tím, zda podaný návrh tak, jak byl navrhovatelem učiněn, tj. pokud směřuje proti všem výše označeným rozhodnutím, je meritorně projednatelný. K takovému závěru však nedospěl.

Navrhovatel nepochybně odvíjí zachování zákonné 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti (ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2011 č. j. 22 Cdo 1419/2011-184, jímž bylo jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. září 2010 č. j. 7 Co 1229/2010-155 odmítnuto pro nepřípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nejednalo se tedy o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. V takovém případě je nutné počátek lhůty podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu odvíjet od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, tj. od listopadu 2010. Jestliže předmětný návrh byl Ústavnímu soudu doručen dne 12. 8. 2011, jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto z výše vyložených důvodů návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a), písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. září 2011

Jan Musil

soudce zpravodaj