Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2018/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2018.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.

Numero d'incarto III.ÚS 2018/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a law firm against a district court's decision awarding them reduced litigation costs. The firm argued that the court arbitrarily applied § 150 of the Civil Procedure Code without sufficient justification despite their case success. The court ruled that while the lower court's reasoning was adequate, the specific issue of litigation cost allocation generally falls outside the scope of constitutional protection unless arbitrary discretion is proven.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 150 o. s. ř.: The Constitutional Court does not review the substantive application of discretionary provisions regarding litigation costs unless the lower court's reasoning reveals arbitrary discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs discretionary power Civil Procedure Code arbitrary discretion constitutional protection lower court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
§ 150 of the Civil Procedure Code

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
III. ÚS 619/2000
Constitutional Court annuls lower court costs ruling due to procedural error causing unnecessary expenses violating fair trial rights.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.
IV. ÚS 37/02
Constitutional Court dismisses appeal on costs ruling as distinct from merits and rejects legislative amendment request.
I. ÚS 389/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding court costs under special statutory provisions.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Česká pojišťovna a. s., IČ: 45 27 29 56, se sídlem Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, právně zastoupené JUDr. Ing. Petrem Tomaštíkem, advokátem AK se sídlem Jeseniova 1, 130 00 Praha 3, proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. dubna 2011 č. j. 6 C 4/2011-30, za účasti Okresního soudu v Nymburce, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. července 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení výroku pod bodem II rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. dubna 2011 č. j. 6 C 4/2011-30, a to pro porušení článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. dubna 2011 č. j. 6 C 4/2011-30 byla žalovanému L. P. uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku ve výši 1.190,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.840,- Kč.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí toliko proti výroku o nákladech řízení a namítá, že při rozhodování o nákladech řízení ve věci, ve které měla stěžovatelka plný úspěch, okresní soud svévolně aplikoval ust. § 150 o. s. ř., aniž pro to byly podmínky a aniž by byly relevantní důvody pro takový postup zjišťovány a posuzovány. Napadené rozhodnutí podle stěžovatelky trpí rovněž nedostatkem odůvodnění a je podle stěžovatelky překvapivé.

III. Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti výroku soudu o nákladech řízení, a namítá, že okresní soud na stěžovatelčin případ aplikoval ust. § 150 o. s. ř., aniž své rozhodnutí řádně odůvodnil.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako všechna další rozhodnutí zde citovaná).

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

).

Výše uvedené závěry Ústavního soudu o omezeném přezkumu problematiky nákladů řízení potom platí o to více pro rozhodování podle ust. § 150 o. s. ř.; aplikace citovaného ustanovení je totiž svou podstatou výjimečná, neboť pouze zjistí-li soud existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ustanovení § 150 o. s. ř. obsahuje zvláštní zmírňovací právo soudů, jímž je umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu. Toto právo však přísluší především soudům obecným, které nejlépe znají konkrétní okolnosti případu, a proto je především jejich věcí, zda použijí možnosti dané jim uvedeným ustanovením či nikoliv.

Je zásadně věcí obecného soudu uvážit, zda dané ustanovení, které je ustanovením použitelným pouze ve výjimečných případech, aplikuje či nikoliv (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 37/02

). Vymezování obsahu tohoto neurčitého právního pojmu je tedy úlohou soudů obecných vždy v kontextu s posuzovanou konkrétní věcí. Ústavnímu soudu proto zásadně nepřísluší hodnotit, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro použití tohoto ustanovení (srov.

sp. zn. I. ÚS 389/05

). Není žádných pochybností o tom, že úvaha soudu, zda v dané věci jde o tak výjimečný případ, že jsou důvody pro aplikaci ustanovení (ust. § 150 o. s. ř.) naplněny, musí být v rozhodnutí soudu řádně a přesvědčivě odůvodněna, neboť jinak by šlo o soudní postup, v němž by bylo možné spatřovat prvky libovůle (srov.

sp. zn. III. ÚS 727/2000

).

V dané věci okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, v čem spatřoval okolnosti mimořádného zřetele hodné, pro které dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podle citovaného ustanovení rozhodl s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost provedených úkonů právní služby právního zástupce stěžovatelky jako žalobkyně, což odpovídá částce 2 840,- Kč, která představuje 1/3 vyúčtovaných nákladů řízení zástupcem stěžovatelky.

V daném případě má Ústavní soud za to, že použití moderačního oprávnění dle ust. § 150 o. s. ř. Okresní soud v Nymburce zdůvodnil v napadeném rozsudku sice stručným, ale dostatečným a přesvědčivým způsobem (viz výše), tak jak požaduje judikatura zdejšího soudu. Nelze tedy tvrdit, že by byl postup okresního soudu svévolným.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Nymburce došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu