Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to engage a lawyer, violating the mandatory representation rule, despite having filed over 47 previous complaints without counsel and receiving repeated warnings. The court deemed further individual reminders unnecessary given the applicant's extensive history of non-compliance, ruling that prior knowledge of the requirement was sufficient to dismiss the current filing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint filed by a natural person without a lawyer is inadmissible if the applicant has a history of similar filings without counsel and has been repeatedly warned of the requirement.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, čj. 5 As 59/2010 - 126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 12. 7. 2011 doručeno podání, původně adresované Městskému soudu v Praze, které si stěžovatel sepsal sám a z jehož obsahu vyplývá, že se v podstatě jedná o ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Proto Městský soud v Praze postoupil toto podání Ústavnímu soudu.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda splňuje formální a obsahové náležitosti, vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2002, nejméně 47 ústavních stížností, z nichž více než 10 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z celé řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že byl opakovaně poučován o náležitostech ústavní stížnosti a o nutnosti zastoupení advokátem.
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace zafixovaly v paměti stěžovatele poznatek, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu