Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory lawyer representation rule in prior cases.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the petitioner's complaint, ruling that mandatory lawyer representation had already been enforced in his previous dozens of rejected filings. The petitioner argued he was unaware of this requirement, but the court found he had been repeatedly instructed on this obligation since 2003. Consequently, the court deemed further instruction ineffective and formalistic, dismissing the complaint under the relevant statutory provision.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint filed by a person previously rejected for lack of lawyer representation is inadmissible if the petitioner has been repeatedly instructed on this mandatory requirement in prior proceedings, rendering further instruction ineffective.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 3 T 65/09, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 61 To 143/2010, a usnesením téhož soudu ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 9 To 184/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, kterou si stěžovatel sepsal sám, vyjádřil svůj nesouhlas se shora označenými rozhodnutími, vydanými v jeho trestní věci.
Z jeho podání, adresovaného současně i Nejvyššímu soudu, vyplývá, že nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2003, několik desítek ústavních stížností, z nichž nejméně 11 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z této řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti být zastoupen advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován.
Za této situace je zbytečné v této věci poučovat stěžovatele o povinném zastoupení advokátem, protože se tak stalo již v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace zůstaly v paměti stěžovatele v té podobě, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 8. 2011
František Duchoň , v. r.
soudce Ústavního soudu