Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1414/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.1414.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory legal representation and formal requirements.

Numero d'incarto II.ÚS 1414/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to non-compliance with statutory formalities and mandatory legal representation. The applicant had previously filed 86 complaints over decades, repeatedly being advised to correct defects and engage a lawyer, yet failed to do so before this submission. The Court deemed further individual warnings ineffective given the applicant's long history of non-compliance and dismissed the request as formalistic.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant has repeatedly failed to comply with formal requirements or mandatory legal representation after prior warnings, rendering further individual notification ineffective.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal mandatory legal representation formal requirements compliance repeated warnings ignored ineffective notification

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court, § 30 odst. 1
Law on the Constitutional Court, § 43 odst. 1 písm. a)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o návrhu Mgr. D. K., proti rozhodnutí Okresního soudu v Havířově čj. 112 C 219/2005-155 ze dne 20. 2. 2009, Krajského soudu v Ostravě čj. 56 Co 227/2009-194 ze dne 13. 10. 2009 a Nejvyššího soudu ČR čj. 21 Cdo 638/2010-212 ze dne 15. 3. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se, s odvoláním na porušení jejích základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvedla, že ústavní stížnost doplní s advokátem, který jí bude určen Českou advokátní komorou.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nejenže nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení, ale její podání nesplňovalo ani další náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu 86 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem.

Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila před podáním ústavní stížnosti. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z usnesení Ústavního soudu např. sp.zn.

IV. ÚS 15486/09

, sp.zn.

IV. ÚS 281/09

,

I. ÚS 1101/09

,

I. ÚS 784/10

, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání.

Ústavní soud poukazuje rovněž na skutečnost, že přes avizované doplnění ústavní stížnosti tak stěžovatelka do dnešního dne neučinila.

Ústavní soud tak v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2011

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj