Constitutional Court dismisses appeal on court costs as lower courts correctly applied procedural law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a former liquidator against a Supreme Court decision regarding litigation costs. The applicant argued that the lower courts incorrectly applied the costs statute, denying him reimbursement because the initial appeal request was deemed unfounded after the company withdrew from liquidation. The court found the lower courts' reasoning sound, noting they properly assessed the procedural merit of the request rather than the substantive outcome, and thus no constitutional violation occurred.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not review the legality of ordinary court decisions on litigation costs unless the application of the law is clearly erroneous or unjustified.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Mgr. J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Holasem, advokátem se sídlem v Praze, Jeruzalémská 1321/2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 309/2010 ze dne 31. 1. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označené usnesení obecného soudu.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh - napadeného usnesení a usnesení prvostupňového Městského soudu v Praze sp. zn. 75 Cm 43/2010 ze dne 25. 5. 2010, bylo usnesením soudu I. stupně zastaveno řízení zahájené k návrhu stěžovatele na odvolání J. K. z funkce likvidátora označené společnosti pro porušení jeho povinností likvidátora. Řízení bylo zastaveno proto, že společnost ke dni 18. 3. 2010 z likvidace vystoupila a stěžovatel vzal svůj návrh jako bezpředmětný zpět. Soud zároveň rozhodl o vrácení soudního poplatku stěžovateli a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že v tomto řízení nebylo prováděno žádné dokazování a není možno z ničeho dovodit, že by návrh byl podán důvodně. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení do výroku o nákladech řízení odvolání, neboť je přesvědčen o tom, že o nákladech řízení mělo být rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a jemu mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesením vrchního soudu bylo usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o nákladech řízení potvrzeno, přitom odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že v daném případě stěžovatelem uváděné důvody nenaplňují předpoklady ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že důvodnost podání návrhu je třeba posuzovat procesně, tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po popisu procesního vývoje dané věci opětovně dává najevo nesouhlas s rozhodnutím o nákladech řízení, o nichž podle něj mělo být rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o. s. ř., a domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení práva na spravedlivý proces.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci
sp. zn. II. ÚS 45/94
: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě, kdy, jak nutno dodat, obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí, stalo a lze tak na zdůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu