Constitutional complaint dismissed because the Ministry's delay of a complaint is not a final act affecting fundamental rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. R. M. against the Ministry of Justice's decision to delay his complaint for violation of the law. The petitioner argued that the delay violated his rights, but the Court determined that the Ministry's action was merely a procedural step and not a final decision. Consequently, the Court ruled that the Constitutional Court lacks jurisdiction because the delayed act does not directly infringe upon fundamental rights or freedoms.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky: The Constitutional Court lacks jurisdiction over acts that are not final decisions or measures affecting fundamental rights, such as the discretionary delay of a complaint for violation of the law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti Ing. R. M., právně zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, Bolzanova 1, Praha 1, proti odložení opakovaného podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona Ministerstvem spravedlnosti ze dne 14. 1. 2011 č. j. 749/2010-OD-SPZ, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 20. 3. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel brojí předmětnou ústavní stížností proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 1. 2011, kterým ministerstvo odložilo jeho podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Ústavní soud k tomu uvádí, že napadený úkon není pravomocným rozhodnutím, opatřením, či jiným zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, resp. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a tudíž ve vztahu k němu pravomoc Ústavního soudu nelze uplatňovat.
V této souvislosti Ústavní soud dále uvádí, že k podání stížnosti pro porušení zákona je oprávněn toliko ministr spravedlnosti, který stížnost podat může, ale také nemusí; podání stížnosti pro porušení zákona je tedy fakultativní. Z toho vychází i stávající judikatura Ústavního soudu. Například z usnesení III. ÚS 365/97 [Sb.n.u., sv. 10, str. 371 (373-374)] zřetelně plyne, že stížností pro porušení zákona (ať již je či není podána) ústavně zaručená práva fyzické osoby dotčena být nemohou, neboť jde nikoliv o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek umožňující podle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech soudní přezkum (pravomocného rozhodnutí) mimo obvyklé instanční pořadí a pokud zmíněná práva mohou být porušena, může se tak stát jen buď v původním rozhodnutí, nebo v rozhodnutí, jímž obecný soud podané stížnosti pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného vyhoví. Z toho nutno dovodit, že ani při prošetřování podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona nemohla být zasažena základní práva či svobody stěžovatele.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj