Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 968/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.968.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court property boundary ruling as not arbitrary.

Numero d'incarto III.ÚS 968/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by two plaintiffs against civil court rulings regarding property boundaries. The plaintiffs argued that lower courts violated their property rights and right to a fair process by relying on subjective assessments rather than precise geodetic measurements. The court held that the appellate court's findings were logical results of thorough evidence evaluation and did not exhibit arbitrariness or extreme inconsistency with facts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the challenged decisions do not exhibit elements of arbitrariness or extreme inconsistency with established facts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint property boundary dispute arbitrariness standard fair process violation evidence evaluation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti H. a M. Š., obou zastoupených JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 491/2006, 25 Co 492/2006 ze dne 12. 3. 2008 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4735/2008 ze dne 11. 1. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práva vlastnického a práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo rozsudkem jmenovaného dovolacího soudu ve věci samé zamítnuto dovolání stěžovatelů proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, který jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 11 C 1707/2002 ze dne 20. 12. 2005 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 29. 8. 2006 a to tak, že ve výrocích pod bodem I. a II. zamítl vlastnickou žalobu stěžovatelů domáhajících se proti žalovaným vlastníkům sousedního pozemku odstranění stavby plotu v geometrickým plánem vymezené části a zdržení se užívání v geometrickým plánem stanoveném rozsahu části pozemku, pouze v bodu III. napadeného rozsudku, jímž byla žalovaným uložena povinnost odstranění stavby plotu v další vymezené části, byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Odvolací soud ve svém měnícím rozhodnutí přitom vycházel z dokazování provedeného soudem I. stupně, které sám dále doplnil mimo jiné také šetřením na místě samém.

Proti rozhodnutím soudu odvolacího a dovolacího směřuje ústavní stížnost, obsahující popis vývoje dané věci včetně postupně vydávaných rozhodnutí a v řízení provedených důkazů, v níž stěžovatelé závěrům uvedených soudů obsáhle oponují. Nesouhlasí s odvolacím soudem provedeným zhodnocením dokazování a jím zjištěným skutkovým stavem, jemuž vytýkají "subjektivní pohled" proti němuž stojí exaktní důkaz v podobě geodetického měření, který je součástí znaleckého posudku, s nímž se soud nevypořádal a nepostupoval tak v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a nedostatečně se také vypořádal se zásadami obsaženými v ustanovení § 126 občanského zákoníku. Dovolacímu soudu pak vytýkají nedostatečné odůvodnění rozsudku, jež činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Obecné soudy tak porušily ústavně zaručená základní práva shora označená, proto stěžovatelé z uvedených důvodů v ústavní stížnosti rozvedených navrhují zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů Ústavní soud nezjistil. Odvolací soud po doplnění dokazování včetně ohledání na místě samém, na základě jím zjištěného skutkového stavu, jejž ani Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svém rozhodnutí dostatečně rozvedl své úvahy, týkající se závěru vedoucího ke změně rozhodnutí soudu I. stupně, a to zejména poukazem na to, že fyzická hranice pozemků zde existuje od nepaměti, byla takto respektována a je v toleranci mezní odchylky od vytýčené vlastnické hranice. Také soud dovolací, který rozhodoval o dovolání stěžovatelů obsahujícím podobné námitky, jako námitky vznášené v ústavní stížnosti, své zamítavé rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem. Přitom zdůraznil, že právní posouzení dané věci bylo zcela odvislé od skutkového zjištění, kudy vede hranice mezi dotčenými pozemky, s tím, že skutkové zjištění odvolacího soudu je logickým výsledkem pečlivého a odpovědného přístupu odvolacího soudu k výsledkům dokazování provedeného soudy obou stupňů, přitom nepřisvědčil ani námitce stěžovatelů o překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, jež Ústavní soud sdílí.

Ústavní soud tak uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 84/94

). Zásah do práva na spravedlivý proces Ústavní soud nezjistil a nemohlo tak dojít ani k porušení práva vlastnického.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu