Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of remedies and procedural time limits.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint against administrative decisions regarding a partial disability pension. The applicant failed to exhaust all legal remedies, specifically missing the deadline for a cassation appeal and filing the complaint after the statutory period expired. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible under the Constitutional Court Act.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies or if it is filed after the prescribed time limits.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Dlouhá 6, proti rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 29. 10. 2004 č. 6302181974, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 21 Cad 118/2004 ze dne 10. 11. 2005, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 54/2006 ze dne 25. 10. 2007 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 19 Ad 26/2010 ze dne 18. 2. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností, k doručení Ústavnímu soudu podanou 28. 3. 2011, napadá s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 3 odst. 3, čl. 7 odst. 2, čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 82 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR z důvodů v ní rozvedených v záhlaví označená rozhodnutí orgánů veřejné moci a domáhá se jejich zrušení.
Jak je patrno z obsahu k ústavní stížnosti připojených příloh, byla shora označeným rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení zamítnuta žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel správní žalobou, která byla výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2005 zamítnuta. Následně stěžovatelem podanou kasační stížnost proti uvedenému rozsudku správního soudu Nejvyšší správní soud v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl. Proti tomuto rozsudku Nejvyššího správního soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl usnesením
sp. zn. IV. ÚS 214/08
ze dne 17. 4. 2008 tak, že stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1992 Sb. odmítl. Posledním ze shora označených rozhodnutí - usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011 byla podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustná odmítnuta žaloba stěžovatele o obnovu řízení ve věci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a Krajského soudu v Ostravě.
V poměru k posledně uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu návrh stěžovatele na obnovu označeného řízení, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel, jak uvedl, po předchozích zkušenostech s Nejvyšším správním soudem proti napadenému rozhodnutí nepodal kasační stížnost. Nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Podle Ústavního soudu stížnost nepřesahuje svým významem vlastní zájmy stěžovatele, jak v ní tento tvrdí, aniž však v tomto směru uvedl jakýkoliv důvod či argument, a aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jíž se stěžovatel dovolává, tak nepřichází v úvahu. Z uvedených důvodů proto ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 19 Ad 26/2010 ze dne 18. 2. 2011 byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná odmítnuta.
Pokud jde o zbývající napadená rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a označených správních soudů, byla stížnost podána evidentně po lhůtě zákonem stanovené (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a proto byla v tomto rozsahu podle § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona odmítnuta jako opožděná (nehledě k tomu, že Ústavní soud již dříve ústavní stížnost stěžovatele proti týmž rozhodnutím posoudil jako neopodstatněnou).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2011
Pavel Holländer
soudce zpravodaj