Constitutional Court dismissed constitutional complaint due to failure to meet formal representation requirements under the Constitutional Court Act.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint because the petitioner failed to comply with mandatory representation rules. Although the petitioner was assigned a lawyer, the lawyer merely referenced a document drafted by the petitioner rather than authoring the complaint themselves. The court ruled that representation must be substantive, ensuring the lawyer actually drafts the filing to guarantee legal quality and procedural objectivity.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): Mandatory legal representation before the Constitutional Court requires the lawyer to substantively draft the complaint, not merely refer to a document prepared by the client.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele P. Č., o ústavní stížnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 25. 3 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 29. 3. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl ze strany Ústavního soudu poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát. Tento advokát Ústavnímu soudu zaslal přípis - jenž je vlastně ústavní stížností samou (doplněnou v samostatné příloze ústavní stížností sepsanou samotným stěžovatelem) - a to následujícího znění:
V návaznosti na Rozhodnutí České advokátní komory ze dne 9.3.2011 č. j. 651/11 o určení advokáta podle § 18 zák. o advokacii č. 85/1996 Sb., v platném znění, kterým jsem byl určen k poskytnutí právní služby žadateli P. Č. a "plnou moc" udělenou mi panem Č. dne 17. 3. 2011, tímto podávám "ústavní stížnost" proti Rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 61 UL 25/10-8 ze dne 19.1.2011, respektive odkazuji v tomto smyslu na podání stěžovatele P. Č. adresované Ústavnímu soudu České republiky ze dne 2. 3. 2013 (viz příloha).
V této souvislosti formálně navrhuji, aby předmětné ústavní stížnosti bylo vyhověno a usnesení Krajského soudu v Brně sp.zn. 61 UL 25/10-8 ze dne 19.1.2011 bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno (doslovně převzato z cit. přípisu).
Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není zastoupen v souladu s § 30 zákona o Ústavním soudu, neboť povinné zastoupení před Ústavním soudem je třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně (tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, není tedy možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem - srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudkyně zpravodajka