Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 601/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.601.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses unconstitutional review request for lacking formal prerequisites and improper standing.

Numero d'incarto II.ÚS 601/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected a request to annul specific provisions of various laws and to declare certain constitutional articles incompatible. The applicant failed to meet formal requirements, as the request lacked the necessary connection to a specific constitutional complaint regarding a concrete legal decision. Consequently, the Court ruled that the applicant was clearly unqualified to file such a request and that the Court lacked jurisdiction to review the prior ruling.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. c), d) zákona o Ústavním soudu: A request for annulment of laws must be filed jointly with a constitutional complaint regarding a specific legal decision; the Constitutional Court lacks jurisdiction to review prior Constitutional Court rulings or issue abstract opinions on legal adequacy.

Parole chiave

Generato dall'IA
unconstitutional review formal prerequisites constitutional complaint jurisdiction limits unqualified applicant abstract review Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto kvalifikoval návrh na zrušení shora uvedených ustanovení právních předpisů jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a nezbylo mu než jej odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu
1 Listiny, bez jakékoli další právní funkce, je podle názoru Ústavního soudu konstatováním, ke kterému není Ústavní soud příslušný, a proto v této části musel být návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR
Ústavní soud nemůže tyto zákonné kompetence překračovat už vzhledem k čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR
Rušit zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení je Ústavní soud oprávněn toliko v mezích zmocnění vyplývajícího z čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, tedy je-li takový zákon nebo jeho část v rozporu s ústavním pořádkem.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci JUDr. V. K., o návrhu na zrušení jednotlivých ustanovení některých právních předpisů, o návrhu na vyslovení neslučitelnosti čl. 27 odst. 2, 3, 4 a 5, čl. 65 odst. 1 a 3 a čl. 86 odst. 1 a 2 Ústavy ČR s její Preambulí a čl. 1 Listiny, a o návrhu na zrušení nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 18/06

, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 2. 2011 se navrhovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil některé části zákonů, a to konkrétně ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ustanovení § 139 odst. 1 písm. c), d) a § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (ve znění pozdějších předpisů), ustanovení § 257 odst. 2, první věty, § 258, poslední věty, a § 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ve znění pozdějších předpisů), ustanovení § 1, § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů), části ustanovení § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (ve znění pozdějších předpisů), části ustanovení § 116 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (ve znění pozdějších předpisů), a konečně zrušení ustanovení § 17 v části odst. 1, odst. 2, části odst. 3, odst. 4, předposlední věty, a odst. 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dále se po Ústavním soudu domáhal, aby vyslovil svůj názor o neslučitelnosti čl. 27 odst. 2, 3, 4 a 5, čl. 65 odst. 1 a 3 a čl. 86 odst. 1 a 2 Ústavy ČR s její Preambulí a čl. 1 Listiny, a navrhoval zrušení nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 18/06

.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady věcného projednání návrhu podle zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ústavní soud se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoci, zejména Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud nemůže tyto zákonné kompetence překračovat už vzhledem k čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Rušit zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení je Ústavní soud oprávněn toliko v mezích zmocnění vyplývajícího z čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, tedy je-li takový zákon nebo jeho část v rozporu s ústavním pořádkem.

Podle § 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu může být návrh na zrušení zákona jednotlivou osobou podán toliko spolu s ústavní stížností, nastala-li uplatněním napadeného zákona skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a je-li podle tvrzení stěžovatele napadený zákon v rozporu s ústavním zákonem.

Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Z návrhu na zahájení řízení musí být mimo jiné patrno, co návrh sleduje a čeho se navrhovatel domáhá (viz § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud po přezkoumání projednávaného návrhu nedospěl k závěru, že by se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedených jednotlivých ustanovení právních předpisů v souvislosti s ochranou svých základních práv prostřednictvím ústavní stížnosti proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí, opatření či zásahu orgánu veřejné moci, k němuž by došlo na základě uvedených právních předpisů. Samotné přesvědčení stěžovatele, i když svým způsobem argumentačně propracované, bohužel v žádném možném výkladu nelze považovat za návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 72 zákona o Ústavním soudu, a na základě takového podání tedy nemůže dojít ani k zahájení řízení o zrušení zákona ve smyslu § 64 odst. 1 písm. e) a § 74 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud proto kvalifikoval návrh na zrušení shora uvedených ustanovení právních předpisů jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a nezbylo mu než jej odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Jak už Ústavní soud výše konstatoval, rozsah jeho kompetencí je striktně stanoven v čl. 87 Ústavy ČR a dále rozveden zákonem o Ústavním soudu. Z žádného ustanovení zákona o Ústavním soudu a z ústavního pořádku ČR nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán k tzv. akademickým výrokům, kterými by rozhodoval o nedostatečnosti právní úpravy ve smyslu požadovaném navrhovatelem. Vyslovení názoru o neslučitelnosti čl. 27 odst. 2, 3, 4 a 5, čl. 65 odst. 1 a 3 a čl. 86 odst. 1 a 2 Ústavy ČR s její Preambulí a čl. 1 Listiny, bez jakékoli další právní funkce, je podle názoru Ústavního soudu konstatováním, ke kterému není Ústavní soud příslušný, a proto v této části musel být návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Ke stejnému závěru Ústavní soud dospěl i ohledně návrhu na zrušení nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 18/06

. Řízení před Ústavním soudem vychází z koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jež probíhá - logicky, jakož i podle své institucionální struktury - v režimu jednoinstančním; proti vlastnímu rozhodnutí Ústavního soudu tak již zásadně (srov. ustanovení § 43 odst. 3 a ustanovení § 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, á contr. § 119 a násl. zákona o Ústavním soudu) není přípustný opravný prostředek. Ústavní soud je vázán ústavněprávními limity danými čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny, tedy může vykonávat státní moc pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Pokud přesto navrhovatel rozhodnutí Ústavního soudu napadl, Ústavní soud musí konstatovat, že ve smyslu § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu k projednání takového návrhu není oprávněn.

Na základě uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než posuzovaný návrh odmítnout z části podle § 43 odst. 2 písmena b) z důvodů uvedených v § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, a z části podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Vzhledem k uvedenému se jevilo nadbytečným vyzývat navrhovatele k odstranění vad podání (stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu