Constitutional Court dismisses complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation rule despite prior warnings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. P. Ch. against lower court decisions regarding his legal representation. The petitioner repeatedly ignored the mandatory requirement for lawyer representation in Constitutional Court proceedings, having filed over 100 complaints since 2002 while being repeatedly warned of these procedural defects. The Court ruled that issuing further individual warnings was ineffective given the petitioner's history and the objective capability of prior information to convey the necessity of legal counsel.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1: The Court holds that repeated warnings regarding mandatory lawyer representation constitute sufficient instruction, and further individual warnings in identical cases are ineffective and formalistic.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 327/2010-78 z 27. 8. 2010 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. E 1004/2000-10 z 25. 7. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 14. 12. 2010 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Požadoval též ustanovení zástupce Ústavním soudem (byť v ústavní stížnost tvrdí, že se pro jistotu obrátil též na Českou advokátní komoru) a prodloužení lhůty k doplnění svého podání o 60 až 90 dnů.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel opakovaně nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2002 k Ústavnímu soudu přes 100 ústavních stížností a v mnoha řízeních o nich byl přitom již vícekrát a dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. poučení u ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. III ÚS 2292/08 a mnohé další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti (srov. již také např. usnesení Ústavního soudu ve věci téhož stěžovatele
sp. zn. IV. ÚS 2725/10
z 23. 9. 2010). Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost a návrhy s ní spojené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj