Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding parental rights and child support in custody dispute.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a mother against a regional court's decision in a custody and child support case. The mother argued that the court's ruling on alimony and visitation arrangements violated her fundamental rights and was arbitrary. The court rejected these claims, stating that the lower court's decision was sufficiently reasoned and did not exhibit arbitrary discretion, as the complainant's dissatisfaction with the outcome does not constitute a violation of protected rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic may reject a constitutional complaint as manifestly unfounded if the contested decision is adequately reasoned and does not show arbitrary discretion, noting that mere disagreement with the lower court's conclusions does not violate fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. I. M., zastoupené Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Zámecké nám. 42, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. srpna 2010 č. j. 13 Co 623/2009-478, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. prosince 2010 a doplněnou podáním ze dne 13. prosince 2010, stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že v řízení před Krajským soudem v Ostravě bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále základní práva dle čl. 3 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. července 2009 č. j. 43 P a Nc 441/2006-200, P 1340/2006 v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti svěřil nezl. dceru stěžovatelky A. do výchovy matky, otci nezletilé uložil platit na výživu částku 2 000,- Kč s účinností od 1. srpna 2009 a upravil styk otce s nezletilou. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. srpna 2010 č. j. 13 Co 623/2009-478 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že otci uložil povinnost platit na výživu nezl. A. s účinností od 1. ledna 2006 částku 3 000,- Kč měsíčně a s účinností od 1. ledna 2009 částku 3 500,- Kč měsíčně. Dále změnil rozsudek v části, kterou byla upravena výše dlužného výživného a upraven styk otce s nezletilou.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že výživné tak, jak bylo určeno otci, extrémně neodpovídá jeho zjištěným příjmům a majetkovým poměrům a je nepřiměřeně nízké. Další výhrady stěžovatelky směřovaly do rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou, a to jak za přítomnosti stěžovatelky tak bez její přítomnosti. Stěžovatelka má obavy, že v důsledku provedené úpravy styku otce s nezletilou jí budou vznikat při realizaci styku neúměrné náklady. Své rozhodnutí podle názoru stěžovatelky pak odvolací soud ani řádně neodůvodnil.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudu.
Zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolávala, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatelky při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V závěrech učiněných odvolacím soudem neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které odvolací soud v řízení vyvodil, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. ledna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu