Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies against administrative court decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by S.L.O.N. - PLUS, s. r. o. against a municipal court ruling. The applicant failed to challenge the final administrative court decision via a cassation appeal, which was the required final procedural step. The court ruled that the complaint was inadmissible because the applicant did not exhaust all available legal remedies before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S.L.O.N. - PLUS, s. r. o., se sídlem Karlovy Vary, Libušina 9, zastoupené JUDr. Petrem Moravcem, advokátem v Praze 1, Náprstkova 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009 č. j. 11 Ca 33/2008-85, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 23. 11. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009 č. j. 11 Ca 33/2008-85. Dle stěžovatelky jím byla porušena její práva zakotvená v čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatelka se domáhala v ústavní stížnosti zrušení uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, přičemž i veškerou svou argumentaci v ústavní stížnosti směřovala proti rozhodnutí tohoto soudu. Ústavní soud však zjistil, že stěžovatelka podala proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2010 č. j. 5 Afs 11/2010-106. Toto rozhodnutí kasačního soudu však stěžovatelka ústavní stížností nenapadá; nepožaduje jeho zrušení v petitu a netvrdí ani, že by závěry Nejvyššího správního soudu byly protiústavní či že by jeho rozhodnutím byla zasažena její základní práva.
V řízení o ústavní stížnosti se uplatňuje maxima, dle níž je Ústavní soud vázán petitem návrhu na zahájení řízení a sám jej nemůže měnit. Tomu odpovídá i jeho již ustálená judikatura (viz např. nález
sp. zn. II. ÚS 305/99
,
I. ÚS 424/2000
,
II. ÚS 182/01
,
IV. ÚS 525/01
,
IV. ÚS 98/03
,
IV. ÚS 314/05
nebo
II. ÚS 259/05
).
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), přičemž to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má svůj základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (sebeomezení) Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Především obecným soudům je totiž a priori adresován imperativ v čl. 4 Ústavy; ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost takto představuje prostředek ultima ratio; nastupuje jako nástroj ochrany základních práv po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva (s výjimkami výše uvedenými).
Pakliže je přípustný opravný prostředek, jenž je v dispozici stěžovatele, i následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností (kasačním návrhem) i na jeho základě vydané rozhodnutí, pokud se orgán k tomu ex lege povolaný v rámci jemu svěřených kompetencí námitkami stěžovatele (aniž by tyto musely být ve shodě s těmi uplatněnými v ústavní stížnosti) náležitě zabýval.
Smyslem a účelem výše nastíněného rozhraničení pravomocí orgánů veřejné moci a principu subsidiarity je mimo jiné i to, aby Ústavní soud měl možnost svým rozhodnutím zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem (ústavním pořádkem) stanovené předpoklady, do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tím by pak Ústavní soud i efektivně korigoval (rovněž z hlediska systémové hierarchie) jím nahlížené excesy orgánů veřejné moci v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod. K případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 58/95
,
IV. ÚS 146/96
,
III. ÚS 181/98
,
III. ÚS 598/01
,
I. ÚS 649/04
,
III. ÚS 666/04
nebo
III. ÚS 323/05
).
V důsledku uvedeného deficitu petitu návrhu stěžovatelky, tj. toho, že svým návrhem v souladu se svým dispozičním oprávněním (a za vědomí zásady vigilantibus iura scripta sunt), jsouc zastoupena kvalifikovaným právním zástupcem, nenapadla rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010 č. j. 5 Afs 11/2010-106 (ač i Nejvyšší správní soud se zabýval stěžovatelčinými námitkami uvedenými v kasační stížnosti), Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro nepřípustnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2011
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu