Constitutional Court dismisses complaint regarding right to initiate criminal proceedings against another person.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. K. against a notification from the Chief Public Prosecutor's Office. The court determined the notification was merely an administrative transfer of a case and did not constitute an individual legal act affecting the complainant's rights. Consequently, the court upheld the principle of restraint, ruling that individuals lack the constitutional right to initiate criminal proceedings against others.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court exercises restraint and does not recognize an individual's constitutional right to initiate criminal proceedings against another person.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci J. K., právně zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Nezvalem, Týnská 21, Praha 1, proti "Opakovanému podání - sdělení, vypracovanému Vrchním státním zastupitelstvím v Praze" (patrně ze dne 2. 11. 2010, č.j. 1 VZN 2659/2010-28) a o návrhu na konstatování, že došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele vyplývajících z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čímž by Ústavní soud zavázal příslušné orgány začít se jeho věcí zabývat ve smyslu ustanovení § 158 odst. 1 tr. ř., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 22. 12. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož vyslovil v záhlaví formulovanou žádost.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Ústavní soud se v předmětném případě zabýval napadeným úkonem výkonné moci, tedy sdělením Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterým reagovalo na opakované podání stěžovatele. Vzhledem k tomu, že tímto aktem je stěžovateli sdělováno, že byla jeho věc postoupena Městskému státnímu zastupitelství v Praze k vyhodnocení, nejedná se dle náhledu Ústavního soudu o individuální právní akt, kterým by docházelo ke vzniku, změně či zániku práv stěžovatele. Jedná se toliko o sdělení bez přímého dopadu do veřejných subjektivních práv stěžovatele.
Domáhá-li se dále stěžovatel svým návrhem konstatování zásahu do jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čímž by došlo dle stěžovatele k zavázání příslušných orgánů začít se jeho věcí zabývat ve smyslu ustanovení § 158 odst. 1 tr. ř., Ústavní soud k tomu odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, dle níž uplatňuje zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci především tam, kde dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Zahájení a vedení trestního stíhání je věcí státu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a veřejná žaloba v trestních věcech je svěřena výhradně do pravomoci státního zastupitelství, zatímco rozhodnutí o vině a trestu spadá do kompetence nezávislých soudů v souladu s čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny. Trestní oznámení nemá v rámci českého právního řádu charakter nástroje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (srov. i § 1 odst. 2 trestního řádu). Z této možné pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k náležitému zjištění trestných činů a ke spravedlivému potrestání jejich pachatelů (viz § 1 odst. 1 trestního řádu) však nelze dovozovat aktivní legitimaci fyzických a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému, o což stěžovatelka zjevně usiluje. Ústavně zaručené právo jednotlivce na to, aby byl jiný trestně stíhán, totiž neexistuje.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu