Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of qualified lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant, who lacked a qualified lawyer's representation. Although the applicant had been previously warned about the mandatory requirement for legal counsel, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic given the identical nature of prior cases. Consequently, the Court dismissed the request without a hearing, ruling that the applicant's failure to comply with the representation requirement was a procedural defect warranting rejection.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to provide qualified legal representation, even if previous warnings were given, provided the applicant's conduct is deemed unreasonable and the lack of counsel constitutes a significant procedural defect.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2010 č. j. 20 Co 242/2010-112 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 4. 2009 č. j. 34 C 396/2008-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2010 se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v její věci, uložil státu zaplatit náklady právního zastoupení stěžovatelky v řízení o jejím návrhu, odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a vydal předběžné opatření. Dále stěžovatelka žádá ustanovení zástupce pro řízení o ústavní stížnosti.
Z uvedeného je patrno, že stěžovatelka není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu").
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatelka v minulosti podala, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byla o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučena s výslovným upozorněním, že zákon Ústavnímu soudu neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, ale je třeba se obrátit na Českou advokátní komoru (viz věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. II. ÚS 1599/10
,
IV. ÚS 2183/10
,
III. ÚS 2341/10
).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil i ve stěžovatelčině věci vedené pod
sp. zn. I. ÚS 2182/10
), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelčin návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj