Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3523/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3523.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed due to lack of mandatory lawyer representation required by law.

Numero d'incarto IV.ÚS 3523/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing due to formal defects. The applicant argued for a fair trial but failed to engage a lawyer, violating the mandatory representation rule. The court rejected the complaint because the applicant had previously been warned about this requirement in dozens of similar cases without success.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; § 30 para. 1: Physical and legal persons must be represented by a lawyer in proceedings before the Constitutional Court; failure to comply constitutes a formal defect leading to dismissal.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint procedure formal defect dismissal Czech Constitutional Court legal aid unavailability

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2011 o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2010 sp. zn. 8 Ans 2/2010 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. 10 Ca 304/2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností napadl shora označená rozhodnutí s tvrzením, že jejich vydáním došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Při podání této ústavní stížnosti nebyl zastoupen advokátem, avšak požádal Ústavní soud, aby mu kvalifikovaného právního zástupce ustanovil.

Obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli známy.

Dříve, než mohl rozhodnout ve věci samé, musel Ústavní soud prověřit, zda jsou pro tento postup splněny všechny podmínky vymezené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost vykazuje vady, jež jejímu projednání brání.

Podstatnou formální vadou projednávané ústavní stížnosti je absence stěžovatelova právního zastoupení. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou fyzické a právnické osoby povinny nechat se v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Stěžovatel však - v rozporu s citovaným ustanovením - právně zastoupen nebyl.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal desítky ústavních stížností, přičemž v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučován o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta (srov. kupř. řízení

sp. zn. IV. ÚS 565/06

,

III. ÚS 642/06

či

III. ÚS 2656/07

, http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel byl zároveň vyrozuměn, že mu Ústavní soud právního zástupce ustanovit nemůže, neboť k takovému postupu není oprávněn (srov. usnesení

sp. zn. III. ÚS 2657/07

). Mnoho stěžovatelových ústavních stížností přesto muselo být odmítnuto z důvodu, že ani v dodatečné lhůtě vadu spočívající v absenci právního zastoupení neodstranil.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat požadavek, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než při řádném zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího (stejného) poučení neefektivním a formalistickým.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro vady podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, aniž by se zabýval dalšími tvrzeními či návrhy stěžovatele či by jej vyzýval k odstranění dalších vad (např. nepřiložení kopií napadených rozhodnutí).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj