Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3446/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3446.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unlawful detention due to lack of reasonable suspicion grounds.

Numero d'incarto IV.ÚS 3446/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by M. P. P. against lower court decisions ordering his detention. The applicant argued that reasonable suspicion was lacking given his voluntary withdrawal from criminal activity and identity issues, while the state contended the severity of the charges justified pre-trial custody. The court ruled that detention decisions are primarily the general courts' responsibility and only intervene if reasons are legally flawed or constitutionally extreme, finding the lower courts' justification sufficient.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 67 of the Criminal Procedure Act; § 43 of the Constitutional Court Act: The Constitutional Court reviews detention decisions only if they lack legal basis or contain extreme deviations from constitutional standards, deferring to general courts on factual assessments of reasonable suspicion.

Parole chiave

Generato dall'IA
pre-trial detention reasonable suspicion constitutional complaint Criminal Procedure Act proportionality principle judicial independence detention grounds

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 67 of the Criminal Procedure Act
§ 43 of the Constitutional Court Act
Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 37 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 40 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 90 of the Constitution of the Czech Republic

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti M. P. P., zastoupeného JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově, Moskevská 24a, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 1 To 564/2010 ze dne 23. 9. 2010 a Okresního soudu v Karviné sp. zn. 0 Nt 279/2010 ze dne 10. 9. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 8 odst. 5, čl. 37 odst. 3 ve spojení s čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90 Ústavy ČR, zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů

Z předložené ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí je patrno, že prvým z označených rozhodnutí byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost stěžovatele, který je stíhán pro zločin loupeže dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu přípravy dle § 173 odst. 1, § 210 odst. 1 k § 173 odst. 1 tr. zákona, dále pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 tr. zákona, jichž se měl dopustit deseti útoky, proti druhému z označených rozhodnutí, jímž byl stěžovatel vzat do vazby dle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu a nebyl přijat jeho písemný slib podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Proti označeným rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel z důvodů podrobně rozvedených a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (

sp. zn. I. ÚS 432/01

,

III. ÚS 103/99

,

I. ÚS 566/03

,

I. ÚS 734/08

a další) a argumentaci v ní uváděnou, dává najevo své přesvědčení, že u něj nejsou dány důvody vazby v napadených rozhodnutích uvedené. Je toho názoru, že dostatečně vyvrátil pochybnosti, které by u něj zakládaly důvodnou obavu z jednání, pro nějž přichází v úvahu užití vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu a, pokud jde o vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu, poukazuje na svůj postoj k pokračování v trestné činnosti, o němž svědčí skutečnost, že dobrovolně od svého jednání dvakrát před zadržením upustil. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle konstantní judikatury Ústavního soudu je především věcí obecných soudů posuzovat, zda vazba je opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů v trestním řízení činných nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah (a rozhodnutí jimi podložených) se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 al. 1 Listiny základních práv a svobod) buď vůbec anebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním nesouladu s kautelami vyplývajícími z ústavního pořádku (nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 18/96

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha C. H. Beck 1997). Z judikatury Ústavního soudu také vyplývá, že výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" ve smyslu ustanovení § 67 tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které trestní věci v dané fázi trestního řízení posoudit, zda trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 303/01

, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, str. 149 a další). Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní trestní věci, osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů, charakteru a rozsahu stíhané trestné činnosti i rozsahu potřebného dokazování. Ústavní soud je povinen respektovat nezávislost obecných soudu při takovém rozhodování a byl by oprávněn zasáhnout jenom tehdy, pokud by interpretace zákonných ustanovení byla natolik extrémní, že by vybočovala z mezí ústavnosti. Taková pochybení, na rozdíl od věcí, jichž se stěžovatel dovolává, však v dané věci zjištěna nebyla.

V rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 48/08

Ústavní soud také konstatoval, že "požadavek jistoty bez důvodných pochybností je nezbytný při meritorním rozhodování soudu, není však ve většině případů reálný při rozhodování o vazbě. Takovouto jistotu ustanovení § 67 trestního řádu ani nevyžaduje. Existence důvodů vazby není podmíněna důkazy potvrzujícími počínání obviněného způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 trestního řádu, lze je opírat již o opodstatněnou obavu z možnosti takového jednání, jehož uskutečnění má právě vazba zabránit."

Posuzováno z uvedených hledisek, napadená rozhodnutí argumentující v poměru k existenci důvodů vazby závažností trestné činnosti, pro níž je stěžovatel stíhán, hrozbou vysokého trestu, tím, že stěžovatel, který je cizím státním příslušníkem, se v místě hlášeného pobytu na území Polské republiky nezdržuje a zejména pak tím, že se při zadržení měl vydávat za jinou osobu, obstojí. Na obsah napadených rozhodnutí lze tak odkázat a uzavřít, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v daném případě Ústavní soud neshledal.

Z uvedených důvodů proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2011

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu