Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2452/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.2452.10.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust criminal appeal remedies.

Numero d'incarto I.ÚS 2452/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. D. B. against a second-instance criminal judgment. The applicant sought to challenge a conviction for robbery, but the Court found the complaint inadmissible because the final criminal appeal decision had already been rendered. The Court emphasized the principle of subsidiarity, ruling that constitutional review is only available after all ordinary legal remedies, including the appeal to the Supreme Court, have been fully exhausted.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant has not exhausted all available procedural remedies in the ordinary legal system, as the principle of subsidiarity requires intervention only when lower courts cannot correct unconstitutional acts.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility criminal appeal procedure Czech Constitutional Court legal hierarchy procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
§ 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona
42 To 183/2009 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), jímž byl zrušen rozsudek okresního soudu a bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel se uznává vinným z trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon").
zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 58/95
Constitutional complaint dismissed for targeting lower court rulings instead of the Supreme Court's final decision.
II. ÚS 724/02
Constitutional complaint dismissed for failure to exhaust legal remedies before filing the constitutional appeal.
I. ÚS 242/03
Constitutional complaint dismissed for failing to challenge the final appeal decision required by law.
IV. ÚS 270/05
Constitutional Court dismisses appeal for violating final Supreme Court decision on legal certainty.
III. ÚS 1980/07
Constitutional Court dismisses appeal for failing to challenge final court decision via appeal.
IV. ÚS 2981/08
Constitutional Court dismissed constitutional complaint for failing to challenge final Supreme Court decision.
II. ÚS 1398/09
Constitutional Court dismisses appeal for failing to challenge Supreme Court's final ruling on appeal. Stayer omitted Supreme Court decision from constitutional complaint. Court applies subsidiarity principle. Stayer must exhaust all remedies before constitutional review.
II. ÚS 1710/10
Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible because the applicant failed to exhaust legal remedies by appealing to the Supreme Court.
Bulena against the Czech Republic
IV. ÚS 2976/08
Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies as final Supreme Court ruling was not challenged.
III. ÚS 2013/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because it targets a final appeal judgment instead of the first-instance decision.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. D. B., zastoupeného Mgr. Miladou Majerovou, advokátkou, se sídlem Telečská 7, 586 01 Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 1. 6. 2009, č. j. 2 T 42/2009-141, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 183/2009, za účasti Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2010, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 6. 2009, č. j. 2 T 42/2009-141 (dále jen "rozsudek okresního soudu"). Rovněž napadl rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 183/2009 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), jímž byl zrušen rozsudek okresního soudu a bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel se uznává vinným z trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon").

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

Pokud stěžovatel všechny procesní prostředky vyčerpá, musí mít Ústavní soud možnost svým rozhodnutím zasáhnout (shledal-li by k tomu právem stanovené předpoklady) právě proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (a tím efektivně korigovat - rovněž z hlediska systémové hierarchie - možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod). V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře rozumný smysl.

V projednávané věci bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí soudu druhého stupně předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo předmětné dovolání odmítnuto, však ústavní stížností navrhováno není. Takováto situace představuje dle dlouhodobé judikatury Ústavního soudu důvod k odmítnutí ústavní stížnosti (např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 58/95

,

II. ÚS 724/02

,

I. ÚS 242/03

,

IV. ÚS 270/05

,

III. ÚS 1980/07

,

IV. ÚS 2981/08

,

II. ÚS 1398/09

,

II. ÚS 1710/10

in http://www.usoud.cz).

Ústavní soud ještě zvažoval, zda stěžovatel nechtěl svojí ústavní stížností, navzdory znění jejího petitu, napadnout i rozhodnutí o dovolání, a odmítnutí ústavní stížnosti v tomto smyslu není přílišným formalismem, kdy ověření takovéhoto možného úmyslu stěžovatele je na místě, pokud by jej naznačoval obsah ústavní stížnosti, jako např. skutečnost, že rozhodnutí dovolacího soudu bylo k ústavní stížnosti přiloženo (srovnej závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena proti České republice [stížnost č. 57567/00] a též např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2976/08

,

III. ÚS 2013/09

in http://www.usoud.cz).

V projednávané věci bylo rozhodnutí dovolacího soudu k ústavní stížnosti přiloženo. Proto Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby výslovně sdělil, zda žádá či nežádá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 642/2010. Stěžovatel přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 10. 2010 Ústavní soud informoval, že vskutku žádá toliko zrušení rozhodnutí soudů prvé a druhé instance. Zrušení citovaného usnesení Nejvyššího soudu nenavrhuje a k ústavní stížnosti jeho text přiložil toliko pro její úplnost.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 4. listopadu 2010

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj