Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1837/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1837.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for inadmissibility due to failure to raise arguments in prior appeal proceedings.

Numero d'incarto III.ÚS 1837/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by two individuals against lower court decisions imposing fines in an execution proceeding. The complainants argued that the courts violated their fundamental rights by applying a penalty provision intended only for non-delegable obligations, whereas their duties were delegable. The court rejected this claim as inadmissible because the complainants failed to raise this specific legal argument during the prior appeal proceedings, violating the principle of exhaustion of procedural remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the complainant fails to exhaust all procedural remedies or raise specific legal arguments during prior proceedings, thereby violating the principle of subsidiarity of constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of procedural remedies principle of subsidiarity failure to raise argument constitutional review scope

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl.
čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v daném exekučním řízení.
čl. 83 Ústavy
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu bez jednání usnesením odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti 1/ J. K. a 2/ MUDr. V. K., zastoupených JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem Brno, Ječná 29a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2010 sp. zn. 38 Co 115/2010 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2010 sp. zn. 27 E 20/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 11 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v daném exekučním řízení.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně uložil ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelům (jako povinným provést na přístavbě předmětného objektu bydlení společně a nerozdílně ve výroku usnesení uvedené práce) dle ustanovení § 351 odst. 1 o. s. ř. pokutu ve výši 50 000 Kč. Krajský soud v Brně shora identifikovaným usnesením k odvolání stěžovatelů napadené usnesení městského soudu potvrdil.

Porušení svých základních práv spatřují stěžovatelé v tom, že soudy obou stupňů nerespektovaly kogentní ustanovení občanského soudního řádu, neboť způsobem uvedeným v § 351 odst. 1 o. s. ř. se vykonávají toliko exekuční tituly, jež ukládají povinným povinnost k nezastupitelnému jednání nebo povinnost něco strpět anebo se něčeho zdržet. O takový titul však v jejich věci nejde; povinnosti uložené jim v exekučním titulu jsou povinnostmi takové povahy, že je může splnit (tj. uložené práce vykonat) i někdo jiný než osoby z exekučního titulu povinné. Uložení pokuty dle ustanovení § 351 o. s. ř. proto není podle názoru stěžovatelů namístě.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Stěžejní námitkou posuzované ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelů, že v dané věci obecné soudy porušily ustanovení § 351 odst. 1 o. s. ř., neboť pokuta může být povinným ukládána na základě tohoto ustanovení toliko v případě, že je vykonáváno rozhodnutí ukládající povinnost k plnění nezastupitelnému, zatímco v jejich případě jde o plnění zastupitelné.

Ve vztahu k této námitce je - coby rozhodné - nutné uvést pouze tolik, že ji stěžovatelé uplatnili poprvé až v posuzované ústavní stížnosti, ač ji mohli a měli vznést již v řízení odvolacím. Ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu jde proto o nepřípustné novoty, které se jako takové z přezkumu ochrany ústavnosti vymykají (srov. např. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 359/96

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 8, str. 367). Uvedené lze vyjádřit i poukazem na princip subsidiarity ústavněprávního přezkumu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), podle kterého je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje; to pak neznamená jen požadavek podání takových prostředků, nýbrž i "vyčerpání" všech dispozic, které konkrétní (již podaný) opravný prostředek zahrnuje. Z toho plyne, že nepřípustnou je i ústavní stížnost, v níž stěžovatelé uplatňují námitky, které v řízení o opravných prostředcích před obecnými soudy neuplatnili, a tím nejen "nevyčerpali" (nevyužili) jejich procesní potenciál, nýbrž Ústavní soud tak staví do situace, kdy by měl hodnotit "spravedlivý proces" v rovině, v níž pro pasivitu stěžovatelů ani neproběhl.

Ve zbývající části je potom třeba hodnotit projednávanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou; ve vztahu k usnesení odvolacího soudu stojí jen za zaznamenání, že jeho odůvodnění je ústavně konformní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2009

sp. zn. I. ÚS 3045/09

) a vypořádává se relevantním způsobem s námitkami, jež stěžovatelé vůči napadenému usnesení městského soudu ve svém odvolání vznesli.

Ústavní soud z uvedených důvodů posoudil ústavní stížnost stěžovatelů jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu