Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1092/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.1092.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding accessory security transfer after main loan contract termination.

Numero d'incarto III.ÚS 1092/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court judgment. The applicant argued that the Supreme Court erred in ruling that a security transfer remained valid even after the main loan contract was terminated, claiming this violated her fundamental rights. The Court found the Supreme Court's interpretation legally sound and consistent with established doctrine and precedent, rejecting the applicant's failure to substantiate her constitutional claims.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints must be substantiated by the applicant; failure to prove a violation of fundamental rights results in dismissal.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint accessory security transfer fundamental rights substantiation burden loan contract termination

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 303/04
Constitutional Court annuls Regional Court ruling for arbitrary procedural delay denial violating fair trial rights.
III. ÚS 677/07
Constitutional Court allows cost reimbursement when administrative court stops proceedings due to applicant's satisfaction.
IV. ÚS 1181/07
Constitutional Court allows father's alimony claim by striking lower court ruling for arbitrary application of family law.
Pl. ÚS 85/06
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of fair trial rights due to conflicting Supreme Court rulings on mortgage rights.
I. ÚS 129/99
Constitutional Court dismisses restitution claim as confiscation decrees were not abused and applicant was not a qualified owner.
I. ÚS 424/2000
Constitutional Court partially allows constitutional complaint regarding unlawful home search and seizure of business tools.
I. ÚS 603/2000
Constitutional court allows father's appeal due to unconstitutional evidentiary gap regarding income verification.
II. ÚS 242/98
Constitutional Court annuls lower court rulings for failing to warn about lack of standing before halting proceedings.
II. ÚS 305/99
Constitutional Court partially allowed restitution claim by annulling Supreme Court ruling on land return.
II. ÚS 182/01
Constitutional Court invalidates lower court ruling for denying constitutional protection of fair trial rights.
IV. ÚS 525/01
Constitutional Court voids criminal rulings for lack of reasoned judgment violating fair trial rights.
IV. ÚS 98/03
Constitutional court annuls district court ruling for violating legal certainty and nullum crimen sine lege principles.
Pl. ÚS 7/03
Constitutional Court rejects senators' request to annul employer liability insurance rate changes as constitutional.
IV. ÚS 188/04
Constitutional Court annuls appeal court order for noting withdrawal of appeal by person lacking legal capacity.
IV. ÚS 430/05
Constitutional Court annuls lower court decision for failing to hear defendant before ruling on prosecutor's detention extension appeal.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky H. B., zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4, 702 00 Ostrava, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009 č. j. 33 Cdo 2878/2008-152, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto její dovolání směřující do rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2008 sp. zn. 51 Co 554/2007. Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práva svobod.

Mělo se tak stát v důsledku toho, že (stručně shrnuto) zajišťovací převod práva ve smyslu § 553 občanského zákoníku je vztahem akcesorickým (podmíněným a vázaným vztahem k existenci hlavního závazkového vztahu); tudíž, pokud - jak tvrdí stěžovatelka - v jejím případě hlavní (závazkový) právní vztah (z úvěrové smlouvy) zanikl, nebyla povinna poskytnout plnění vyplývající ze závazkového vztahu akcesorického. V rámci svých stížnostních bodů poukázala dále na to, že dovolací soud, který se měl "v prvé řadě zabývat otázkou platnosti samotné úvěrové smlouvy", "o této dovolací námitce navrhovatele již nepojednal". Z těchto důvodů se stěžovatelka následně domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené rozhodnutí zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení ústavních práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal.

Nejvyšší soud v odůvodnění předmětného rozsudku, rovněž s odkazem na svoji judikaturu a její relevantní obsahovou citací přiměřeně vyložil, proč převod vlastnického práva k nemovitostem podložený ustanovením § 553 občanského zákoníku zajišťuje i pohledávku na vrácení nesplaceného úvěru s příslušenstvím poté, co byla smlouva o úvěru zrušena.

Jeho interpretace není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

); když naopak, jak již řečeno, na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší soud i příkladmo poukázal.

K tvrzení stěžovatelky, že se odvolací soud "nevypořádal" s otázkou platnosti smlouvy o úvěru, potom Nejvyšší soud uvedl, že namítá prostřednictvím důvodu obsaženého v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vadu řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění (§ 157 odst. 2, § 211 o. s. ř). Konstatoval, že touto vadou odůvodnění rozsudku odvolacího soudu netrpí, jelikož vyložil, proč pokládá smlouvu o úvěru za platný právní úkon.

Stěžovatelka konkrétní ústavně právní argumentaci ve vztahu k této její námitce obsažené v ústavní stížnosti pod aspektem odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu neuplatnila.

Jakkoli opakovaně ve své dosavadní judikatuře Ústavní soud výslovně zdůraznil, že při posuzování ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek, než v ústavní stížnosti předestřených (kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 129/99

,

I. ÚS 424/2000

,

I. ÚS 603/2000

,

II. ÚS 242/98

,

II. ÚS 305/99

,

II. ÚS 182/01

,

IV. ÚS 525/01

,

IV. ÚS 98/03

a další), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech

sp. zn. Pl. ÚS 7/03

per analogiam,

IV. ÚS 188/04

,

IV. ÚS 430/05

). Toto břemeno tvrzení stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem v daném rozsahu neunesla.

Jelikož svou oponenturou neprokázala zásah do jejích ústavně zaručených práv, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu