Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2408/08 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2408.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding labor law interpretation.

Numero d'incarto IV.ÚS 2408/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a former employee against lower court rulings on labor law. The complainant argued that the term 'competent labor office' in mass dismissal procedures must be specific to the employee's location, not any labor office nationwide. The court held that the complaint was clearly unfounded because it merely contested the application of ordinary law without demonstrating a violation of fundamental rights or constitutional principles.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not act as a third instance for ordinary law application and dismisses complaints as clearly unfounded when lower courts adequately justify their consistent legal interpretations without violating fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded labor law interpretation mass dismissal competent authority fundamental rights ordinary law application

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Art. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 52 odst. 6 zákoníku práce
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
čl. 83 Ústavy
Ústavní soud v tomto kontextu připomíná, že netvoří jakousi třetí (či v tomto případě dokonce čtvrtou) instanci v systému obecného soudnictví; jeho úkolem je "pouze" ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti JUDr. R. L., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hrušeckým, advokátem, AK se sídlem Dělnická 30, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7 2008, č. j. 21 Cdo 3013/2007-119 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2007, č. j. 16 Co 596/2006-95 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanoveních čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru v rámci hromadného propouštění, brojil proti právnímu závěru obecných soudů, podle něhož "příslušným úřadem práce" (pro účely doručení zprávy o hromadném propouštění) může být každý úřad práce; nemusí tak nutně jít o úřad práce v místě bydliště či výkonu práce propouštěných osob.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obšírně zdůvodňoval, proč podle jeho názoru pojem "příslušný" (úřad práce) má vždy zcela konkrétní význam z důvodu jeho odlišení od pojmu "každý". Po stěžovatelově soudu nelze právní předpis vykládat tak, aby byť jen jedno slovo bylo označeno za zbytečné. Účelem právní úpravy § 52 odst. 6 zákoníku práce není dle stěžovatele potřeba zabezpečit příslušná opatření na úseku státní politiky zaměstnanosti plošně na území celého státu, nýbrž zabezpečit účelná opatření právě jen v určitém regionu, kde k hromadnému propouštění došlo. Zamýšleným příslušným úřadem tak může být pouze úřad práce příslušný dle stěžovatelova bydliště a místa výkonu práce; jediným akceptovatelným hlediskem je podle stěžovatele proto jen hledisko místní.

Odvolací soud se dále dle stěžovatele nedostatečně vypořádal námitkami proti zprávě o hromadném propouštění, kterou vedlejší účastnice zaslala úřadu práce a jež je dle stěžovatele zcela nedostatečná, formalistická a postrádá jakoukoliv vypovídací hodnotu.

II. Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníkům řízení znám.

III. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Čtvrtý senát Ústavního soudu zdůrazňuje, že k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti dospěl ve skutkově prakticky totožné věci i třetí senát Ústavního soudu (srov. usnesení

sp. zn. III. ÚS 1535/08

, in: http://nalus.usoud.cz); důvody pro odmítnutí stížnosti jsou v projednávané věci takřka shodné.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel napadá toliko výklad podústavního práva obecnými soudy; jeho význam však - ačkoliv stěžovatel předkládá podrobně odůvodněnou interpretační alternativu - sám o sobě ústavněprávního významu nedosahuje. Ústavní stížnost je tak v podstatě pokračující polemikou s právními závěry obecných soudů a je založena na námitkách uplatněných již v odvolání a dovolání.

Ústavní soud v tomto kontextu připomíná, že netvoří jakousi třetí (či v tomto případě dokonce čtvrtou) instanci v systému obecného soudnictví; jeho úkolem je "pouze" ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není v řízení o ústavní stížnosti povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do činnosti ostatních orgánů veřejné moci může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.

V projednávané věci však Ústavní soud shora splnění těchto podmínek neshledal. Obecné soudy své právní názory adekvátně odůvodnily a srozumitelně vysvětlily, přičemž jimi přijaté závěry jsou konzistentní s relevantní (a jimi citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu. Nejde proto o výklad nepředvídatelný ani jakkoliv "excesivní". Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelem zastávaný právní názor může být nejen jím v rovině podústavního práva považován za plausibilní a některé nižší soudy jej dříve zastávaly.

Z ústavněprávních hledisek nelze ničeho namítat proti úvaze dovolacího soudu (obsažené v jím citovaném rozhodnutí č. j. 21 Cdo 2985/2005-82, in: Soudní judikatura, 2007, č. 6), že příslušnost úřadu práce ve smyslu ustanovení § 52 odst. 3, 4 a 6 zákoníku práce není zákonem určena ani výslovně, ani prostřednictvím činností, které si vyžaduje hledání řešení obtíží vyplývajících z hromadného propouštění, a tudíž nelze při rozhodování sporu nebo jiné právní věci uvažovat o tom, jaké hledisko by bylo pro určení této místní příslušnosti úřadů práce nejvhodnější, a nahrazovat v tomto směru činnost zákonodárce. Názor Nejvyššího soudu, že za "příslušný" úřad práce lze považovat každý úřad práce proto Ústavní soud - vědom si své shora vymezené role - akceptuje.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu