Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 854/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.854.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding expert fee reduction as legally justified by lower court reasoning.

Numero d'incarto IV.ÚS 854/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an expert witness against a regional court's decision reducing his fees. The appellant argued that the reduction violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the ECHR, claiming the appellate court improperly rejected specific fee items and unreimbursed expenses. The court ruled that the appellate court's detailed and logical reasoning for denying the full fee and partial expenses was constitutionally compliant, thus finding no violation of the appellant's rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the lower court's decision is based on a detailed, logical, and reviewable interpretation of relevant statutes, thereby respecting the principle of judicial independence and the role of the Constitutional Court.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility expert witness fees appellate court reasoning Charter of Fundamental Rights judicial independence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Ing. F. M., zastoupeného JUDr. Janem Mayerem, advokátem se sídlem v Kolíně, Příkrá 46, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 561/2009 ze dne 29. 12. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 28, čl. 9, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu I. stupně Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 6 C 235/2007 ze dne 7. 7. 2009 o znalečném, přiznaném znalci - stěžovateli - tak, že na místo soudem I. stupně přiznaného znalečného ve výši 16.472,- Kč bylo přiznáno znalečné pouze ve výši 8.932,- Kč. Jak patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ke snížení soudem I. stupně stanoveného znalečného došlo proto, že odvolací soud nepřiznal znalci odměnu v jím účtované výši (10 hodin po 350,- Kč) za takové úkony, jako byly např. převzetí spisu, pozvánky na místní šetření, vrácení spisu apod., jakožto odměnu nepřiměřenou a dále nepřiznáním plné účtované náhrady hotových výdajů ve výši 4.340,- Kč, jejichž placení znalec nedoložil.

V podrobně rozvedeném návrhu stěžovatel zrekapituloval postup soudů obou stupňů při stanovení znalečného a obsah jejich rozhodnutí. Obsáhle pak brojí proti postupu odvolacího soudu, který znalečné přezkoumával z podnětu odvolání jedné strany a stěžovateli, na rozdíl od soudu I. stupně, nepřiznal všechny jím účtované položky znalečného, v důsledku čehož podle stěžovatele došlo k porušení shora označených práv. Domáhá se proto, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do základních práv stěžovatele napadeným rozhodnutími zjištěn nebyl. Dle přesvědčení Ústavního soudu odvolací soud podrobně a v potřebném rozsahu logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem vyložil důvody, které jej vedly k závěru o nepřiznání znalcem účtovaného znalečného v plné výši. Interpretace relevantních ustanovení soudem provedená není výrazem svévole, naopak nepřiznáním účtované odměny v plné výši byl respektován obsah ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb., a hlediska tam pro určování výše odměny stanovená (povaha a rozsah úkonu, stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení apod.) a Ústavní soud ji považuje za ústavně konformní, stejně tak jako zdůvodnění nepřiznání části náhrady hotových výloh. Na podrobné odůvodnění odvolacího soudu, Ústavním soudem akceptované, lze tak zcela odkázat a zároveň také připomenout roli Ústavního soudu, stanovenou čl. 83 Ústavy ČR.

Ústavní soud tak uzavírá, že v posuzovaném případě nezjistil porušení práva stěžovatele na soudní ochranu, nemohlo tak dojít ani k porušení dalších práv, jichž se stěžovatel dovolává, a proto z uvedených důvodů návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu