Constitutional Court dismisses unrepresented constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because it failed to meet procedural requirements under the Constitutional Court Act. Although the applicant requested a free lawyer from the Bar Association, the Court determined that the Bar's refusal to appoint counsel was not within the Court's authority to override. Consequently, the Court dismissed the complaint as inadmissible due to the applicant's persistent failure to secure mandatory legal representation within the allotted time.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint filed by a natural person without a lawyer is inadmissible unless the lawyer is appointed, and the Court cannot compel the Bar Association to appoint counsel against its statutory decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelky Ing. M. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2009 č. j. 28 Cdo 3912/2008-306 a rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2008 č. j. 17 Co 168/2007-267 a Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. ledna 2007 č. j. 9 C 1344/2005-238, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 18. prosince 2009 doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí.
Návrh stěžovatelky nesplňoval náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména ustanovení § 30, dle jehož dikce fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeni advokátem. Ústavní soud proto vyzval dne 13. ledna 2010 stěžovatelku k odstranění vad podání, k výzvě přiložil poučení o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti a určil jí lhůtu 15 dnů od doručení výzvy. Stěžovatelka podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 10. února 2010 sdělila, že bezodkladně požádala Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta žádostí ze dne 27. ledna 2010 a požádala o prodlužení lhůty k odstranění vad podání. Ústavní soud stěžovatelce prodloužil lhůtu k odstranění vad podání do 5. března 2010. Dne 5. března 2010 stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělila, že požádala Českou advokátní komoru o přezkoumání rozhodnutí o určení advokáta a žádala, aby Ústavní soud České advokátní komoře navrhl, aby ustanovila stěžovatelce advokáta bezplatně. Ústavní soud prodloužil stěžovatelce lhůtu k odstranění vad podání do 6. dubna 2010 a současně jí sdělil, že Ústavnímu soudu nepřísluší pravomoc k podávání návrhů k České advokátní komoře na ustanovení advokáta stěžovatelům. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 2. dubna 2010 stěžovatelka uvedla, že Ústavní soud má možnost a hlavně povinnost zajistit stěžovatelce přístup k Ústavnímu soudu, odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2009
sp. zn. II. ÚS 2624/08
a současně požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad podání do vyřešení přístupu k soudu. Dne 16. dubna 2010 pak stěžovatelka doplnila svoji ústavní stížnost ze dne 16. prosince 2010 o další argumentaci, aniž by byla právně zastoupena.
Ústavnímu soudu je známo, že ve věci stěžovatelky Ing. L. K., vedené pod
sp. zn. II. ÚS 2624/08
, Ústavní soud doručil České advokátní komoře žádost o revizi původního rozhodnutí s odkazem na dohodu mezi Ústavním soudem a Českou advokátní komorou z května roku 2005, v níž komora přislíbila v rámci živých řízení znovu k žádosti předsedy Ústavního soudu určit advokáta těm stěžovatelům, jimž to předtím odmítla. K tomu Ústavní soud uvádí, že zmíněná dohoda se týkala "živých případů" v souvislosti s novelou zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o advokacii") zákonem č. 79/2006 Sb., kterou byl upraven postup České advokátní komory při určení advokáta žadateli, přičemž v uvedeném případě Ústavní soud postupoval na základě výjimečných okolností, které nebyly v případě stěžovatelky shledány. Dle platné právní úpravy Česká advokátní komora postupuje při určení advokáta podle ustanovení § 18 zákona o advokacii a Ústavnímu soudu nepřísluší do rozhodování České advokátní komory o ustanovení advokáta zasahovat.
Z evidence ústavních stížnosti vedené Ústavním soudem se podává, že stěžovatelce bylo známo již z výzvy k odstranění vad podání ze dne 26. února 2008 (
sp. zn. II. ÚS 478/08
), že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem. Stěžovatelka přesto dne 17. prosince 2009 podala ústavní stížnost, aniž by byla právně zastoupena a o určení advokáta požádala Českou advokátní komoru až dne 27. ledna 2010. Dne 17. února 2010 bylo stěžovatelce Českou advokátní komorou sděleno, že jí advokát k poskytnutí bezplatné právní služby určen nebude. Stěžovatelka pak ani v opakovaně prodloužené lhůtě (naposledy do 6. dubna 2010), ani v podání doručením Ústavnímu soudu dne 16. dubna 2010, vadu podání spočívající v nezastoupení advokátem neodstranila.
Soudkyni zpravodajce proto nezbylo, než podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené, návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. dubna 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka