Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded due to trivial monetary amount.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an individual against a district court judgment ordering payment of a negligible sum. The applicant argued violations of equality and property rights, but the court found the disputed amount of over 2,000 Kč to be trivial. Consequently, the court ruled that the situation did not reach the constitutional level requiring judicial intervention.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court will not intervene in ordinary court proceedings unless the lower courts have exceeded the limits of constitutionally guaranteed fundamental human rights, particularly when the dispute involves trivial amounts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, PhD., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Jičíně, Husova 820, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 6 C 211/2009-69 ze dne 22. října 2009 takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení zásady rovnosti účastníků řízení, práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek zaručených v Listině základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí a odkladu jeho vykonatelnosti.
Z předložené ústavní stížnosti, z připojených příloh a ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 6 C 211/2009 Ústavní soud mimo jiné zjistil, že Okresní soud v Nymburce rozsudkem č. j. 6 C 211/2009-69 ze dne 22. října 2009 uložil stěžovateli zaplatit žalobci Společenství vlastníků jednotek pro dům č.p. 1145, ulice Wassermanova, Werichova, Kovaříkova, Praha 5-Kaskády Barrandov III (dále jen "žalobce") částku 2.288,61 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení, a to od 1. 8. 2006 do zaplacení a dále uložil stěžovateli zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů či interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.
V projednávaném případě je podstatnou ta skutečnost, že předmětem řízení bylo rozhodnutí o částce 2.288,61 Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 602/05
,
sp. zn. III. ÚS 748/07
,
sp. zn. I. ÚS 931/08
,
sp. zn. IV. ÚS 697/09
a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Ústavní soud po přezkoumání řízení před Okresním soudem v Nymburce a jeho v záhlaví citovaného rozhodnutí dospěl k závěru, že situace, která by vyžadovala jeho kasační zásah, v případě stěžovatele nenastala. Ačkoli došlo k určitým pochybením, žádné nelze hodnotit jako zcela extrémní či jinak dosahující ústavněprávní roviny a mající za následek zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. S ohledem na tuto skutečnost Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud odmítané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2010
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu