Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 520/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.520.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of ordinary appeal remedies before Constitutional Court review.

Numero d'incarto III.ÚS 520/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against a district court's child support ruling. The appellant alleged judicial bias but failed to file a mandatory appeal under the Civil Procedure Code before seeking constitutional relief. The court ruled that the principle of subsidiarity requires exhausting all available ordinary legal remedies first. Consequently, the complaint was declared inadmissible as the appellant did not utilize the required appellate procedure.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary appeal procedure judicial bias claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
ř., aniž tak stěžovatel učinil a nevyčerpal tím všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nastupují důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je nepřípustná.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
§ 201 o. s. ř.
Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2009, č. j. 19 P 122/2007-154, 19 P a Nc 102/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel "pro porušení práva ... na nestranného soudce" a "rovnosti zúčastněných stran" domáhá projednání "oprávněnosti jeho žádosti o výměnu soudkyně a sdělení, jakým způsobem se může ... domáhat toho, aby jeho případ řešil nestranný soudce".

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 19 P 122/2007 se podává, že Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 7. 12. 2009, č. j. 19 P 122/2007-154, 19P a Nc 102/2009, rozhodl o návrhu matky tehdy nezletilé K. Š. tak, že výživné pro dříve nezletilou stanovené stěžovateli naposledy rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 5. 2007, č. j. 19 Nc 2041/2007-25, v částce 3 000 Kč měsíčně, se ode dne 1. 1. 2008 zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně. V průběhu stěžovatel uplatnil i námitku podjatosti soudkyně Mgr. Marije Dryeové, jež byla soudem posouzena jako opožděná (§ 15a odst. 2 o. s. ř.).

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.

V posuzované věci je zjevné, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo přípustné, a je proto tím procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti v této věci "vyčerpán" být musí. To však stěžovatel prokazatelně neučinil, ačkoli námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu a "neobjektivity" rozhodujícího soudce, kterou v ústavní stížnosti uplatnil, byla zde evidentně použitelná.

Platí tudíž, že byla-li otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 201 a násl. o. s. ř., aniž tak stěžovatel učinil a nevyčerpal tím všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nastupují důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je nepřípustná.

Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval žádné důsledky z nedostatku povinného zastoupení stěžovatele, neboť ani jeho odstranění by se právě dovozených závěrů nemohlo jakkoliv dotknout.

Proto ústavní stížnost, nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj