Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 155/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.155.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible because lower courts already ruled on the same case.

Numero d'incarto III.ÚS 155/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a former police officer against the dismissal of his motion to reopen criminal proceedings. The applicant argued that the lower courts failed to properly evaluate a victim's changed testimony and violated fair trial rights. However, the Court noted that a recent decision by the Supreme Court had already vacated the original judgments and reopened the case, granting the applicant the opportunity to present all arguments before ordinary courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: The principle of subsidiarity requires exhaustion of all legal remedies before a constitutional complaint is admissible, particularly when a higher court has already vacated prior judgments and reopened the case.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility reopening of criminal proceedings fair trial rights vacatur of judgments ordinary courts jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu, spravedlivý proces a porušení předpisů o výkonu soudní moci (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.
čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy
6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy) v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimž nebylo vyhověno jeho návrhu na obnovu trestního řízení proti němu vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 8. dubna 2010 o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39 proti usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 21 Nt 1401/2009 ze dne 5. 8. 2009 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 284/2009 ze dne 16. 11. 2009, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu, spravedlivý proces a porušení předpisů o výkonu soudní moci (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy) v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimž nebylo vyhověno jeho návrhu na obnovu trestního řízení proti němu vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 33/2006.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadených rozhodnutí, bylo proti stěžovateli vedeno trestní řízení, jež bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 284/2008 ze dne 18. 11. 2008, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně odloženému na dobu 1 roku. Odsouzen byl takto - zkráceně řečeno - v podstatě za to, že jako policejní komisař při výkonu služby od počátku nereagoval na protiprávní jednání svého kolegy vůči vyslýchanému Z. Ch. a připustil tak, že jmenovanému poškozenému byla způsobena újma a o obsahu podaného vysvětlení poškozeného nesepsal úřední záznam. Závěr o vině stěžovatele byl soudem učiněn především na základě výpovědi Z. Ch., a to té jeho části, v níž uvedl, že stěžovatel byl přítomen ve výslechové místnosti v době, kdy proti němu nezákonně jednal vyslýchající. Po ukončení řízení stěžovatel, poté, co obdržel dopis poškozeného Ch., v němž tento připustil, že je možné, že stěžovatel nebyl v době jeho fyzického napadení ve vyšetřovací místnosti, se obrátil na soud s návrhem na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci. Soud I. stupně po posouzení obsahu dopisu a výpovědi svědka Ch. návrhu na povolení obnovy řízení shora označeným usnesením nevyhověl a odvolací soud pak jeho stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou s podrobným zdůvodněním svého závěru, že dopis poškozeného ani jeho následná výpověď nejsou novou skutečností ani novým důkazem ve smyslu ust. § 278 odst. 1 tr. řádu.

Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po popisu vývoje dané trestní věci oponuje závěrům obecných soudů a tvrdí, že zcela popírají soudní judikaturu, zejména rozhodnutí uveřejněné pod Rt 72/80. Zdůrazňuje, že poškozený Ch. byl klíčovým svědkem a změnu jeho výpovědi ani důvody, které ho k tomu vedly, obecné soudy z pohledu ust. § 278 odst. 1 tr. řádu nevyhodnotily správně. Soud I. stupně se důvody změny výpovědi nezabýval vůbec a odvolací soud se s nimi vypořádal v podstatě jen v jedné větě. Rozhodnutí krajského soudu s jeho závěrem, že obsahově změněná výpověď svědka, který připustil nepřesnost dřívější výpovědi, jež byla rozhodující z hlediska závěru o vině stěžovatele, a který zároveň odůvodnil změnu obsahu své výpovědi prezentací osoby stěžovatele v mediích jako zločince, kvalifikovaná soudem jako jediný a nedostačující důvod pro povolení obnovy, tak považuje za nepřesvědčivé. Postupem soudů obou stupňů tak podle něj došlo k porušení shora označených základních práv a navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí.

Dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li nepřípustný, přičemž pojem nepřípustnosti je v řízení o ústavních stížnostech vymezen podmínkou vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, čili zásadou subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip self restraint ve vztahu Ústavního soudu k ostatním orgánům veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně zdůraznil, že ratio legis ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož před podáním ústavní stížnosti musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, spočívá rovněž v tom, aby případné tvrzené vady mohly být posouzeny především tím orgánem, jemuž tato činnost ex constitutione (čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy) primárně přísluší; tj. aby byly materiálně před tímto orgánem výtky tato tvrzení obsahující rovněž uplatněny (k tomuto srov. kupř. nálezy ve věci

sp. zn. III. ÚS 359/96

,

III. ÚS 117/2000

,

IV. ÚS 589/2000

,

III. ÚS 161/01

,

III. ÚS 183/01

,

III. ÚS 569/03

a contrario,

III. ÚS 126/04

). V opačném případě, z pohledu důvodu obsaženého v ústavní stížnosti, nebyly vyčerpány všechny možnosti právní ochrany, a tudíž nebyla ani splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, a tím i podmínka přípustnosti ústavní stížnosti.

Dne 5. března 2010 Ústavní soud nálezem

sp. zn. III. ÚS 1624/09

zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2009 č. j. 8 Tdo 344/2009-520, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2008 č. j. 4 To 284/2008-475 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 7. 2008 č. j. 21 T 33/2006-446. Zrušil tudíž rozhodnutí obecných soudů v řízení, jehož obnovy se stěžovatel posléze domáhal, přičemž vůči zamítavým rozhodnutím ve věci uvedené obnovy řízení směřuje předmětná ústavní stížnost.

Tuto situaci nelze z pohledu materiálně nahlížené zásady subsidiarity v řízení o ústavní stížnosti nahlížet jinak, než že se stěžovateli daným nálezem Ústavního soudu v rozhodované věci otevřel prostor v řízení před obecnými soudy uplatnit všechny argumenty ve prospěch jím tvrzených základních práv a svobod.

Za těchto okolností hlediska interpretace zásady subsidiarity v řízení o ústavních stížnostech plně dopadají i na posuzovanou věc, pročež Ústavní soudu návrh na zrušení usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 21 Nt 1401/2009 ze dne 5. 8. 2009 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 284/2009 ze dne 16. 11. 2009 z důvodu nepřípustnosti dle § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2010

Pavel Holländer

soudce zpravodaj