Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 240/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.240.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of lawyer representation and formal defects.

Numero d'incarto III.ÚS 240/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because it lacked mandatory lawyer representation and failed to meet formal submission requirements. Although the applicant had been repeatedly warned about these procedural conditions in previous identical cases, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the Court dismissed the complaint without a hearing, citing the applicant's own admission that no lawyer would be appointed.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to provide mandatory lawyer representation and does not remedy formal defects, even if previously warned, provided the prior warnings were sufficient to convey the legal requirement.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal procedural formal defects repeated warnings efficiency principle formalism avoidance Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu
o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by její podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2007 sp. zn. F92050/2006 B7308, Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2008 č. j. 14 Cmo 506/2007-573 a Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009 č. j. 29 Cdo 818/2009-670, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2010, se navrhovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů. Činí tak, aniž by byla pro toto řízení zastoupena advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by její podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatelka v minulosti podala, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byla opakovaně poučena o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. III. ÚS 387/09

,

II. ÚS 1373/09

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelčiných věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Stěžovatelka ostatně doplnění ústavní stížnosti advokátem již v ní sama avizovala, do dnešního dne se však tak nestalo.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelčin návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj