Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 43/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.43.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unequal treatment regarding joint legal fees payment obligations.

Numero d'incarto III.ÚS 43/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a Supreme Court decision that confirmed the suspension of an appeal due to unpaid court fees. The applicant argued that the lower court incorrectly required individual fee payment instead of joint payment, violating his right to court protection and equality. The Court found no violation because the lower court properly distinguished between the nature of the joint liability in the underlying debt and the separate procedural obligation to pay court fees.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích; § 91 občanského soudního řádu: The court may require individual payment of court fees for joint defendants even when the underlying debt is joint and several, as procedural fee obligations do not automatically mirror the substantive nature of the debt.

Parole chiave

Generato dall'IA
court fees payment joint liability constitutional complaint procedural obligation equality of parties suspension of appeal Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích
Sám však s takovým názorem, s ohledem na § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, nesouhlasí a je přesvědčen, že jmenovaný odvolací soud svým rozhodnutím porušil jeho práva na soudní ochranu a zásadu rovnosti stran ve smyslu čl.
§ 91 odst. 1 občanského soudního řádu
Vysvětlil podstatu postavení účastníků tvořících společenství samostatné (§ 91 odst. 1 občanského soudního řádu) či společenství nerozlučné (§ 91 odst.
§ 91 odst. 2 občanského soudního řádu
1 občanského soudního řádu) či společenství nerozlučné (§ 91 odst. 2 občanského soudního řádu) a shodně se závěry soudu I.
§ 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 2. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. K. H., zastoupeného JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2009 č. j. 7 Cmo 367/2009-523, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2009 č. j. 22 Cm 72/2004-45 o zastavení odvolacího řízení. Uvedl, že byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. 12. 2004, vydaný pod č. j. 22 Sm 186/2004-67. Toto odvolání podal vedle dalších žalovaných (1, 2, 3 a 6), usnesením ze dne 11. 3. 2009 byl vyzván k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši 98.330,- Kč do tří dnů od doručení výzvy. Když tak neučinil, Krajský soud v Brně rozhodl dne 13. 5. 2009 o zastavení odvolacího řízení vůči němu, jako žalovanému č. 4. Proti uvedenému rozhodnutí podal se žalovanými 1, 2, 3 a 6 odvolání a společně s nimi také v odvolací lhůtě zaplatil soudní poplatek ve stanovené výši. Vrchní soud v Olomouci přesto rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zastavení odvolacího řízení dne 30. 9. 2009 usnesením č. j. 7 Cmo 367/2009-523 potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí vyslovil názor, podle něhož v předmětném řízení vznikla každému z odvolatelů povinnost soudní poplatek ve výši 98.330,- Kč zaplatit samostatně, nikoliv společně a nerozdílně. Sám však s takovým názorem, s ohledem na § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, nesouhlasí a je přesvědčen, že jmenovaný odvolací soud svým rozhodnutím porušil jeho práva na soudní ochranu a zásadu rovnosti stran ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, postup vůči němu má za odepření spravedlnosti, což pak považuje za výraz protiústavnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného 4) (nyní stěžovatele) proti rozsudku ze dne 12. 11. 2008 č. j. 22 Cm 72/2004-344, a to pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 98.330,- Kč, a jeho usnesení ze dne 13. 5. 2009 č. j. 22 Cm 72/2004-455 opodstatněně potvrdil, když se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými. Vysvětlil podstatu postavení účastníků tvořících společenství samostatné (§ 91 odst. 1 občanského soudního řádu) či společenství nerozlučné (§ 91 odst. 2 občanského soudního řádu) a shodně se závěry soudu I. stupně, s poukazem na obsah § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 8 zákona o soudních poplatcích, na obsah řízení, ve kterém žalobce opřel právo na zaplacení směnečného peníze o směnku vlastní, avalovanou žalovanými 1) až 6), proti nimž může žalobce žádat zaplacení společně a nerozdílně, jakož i zaplacení po každém z nich, obsáhle vyložil, proč jde v předmětné věci na straně žalovaných o společenství samostatné, mající za následek povinnost každého žalovaného, tedy i stěžovatele, zaplatit samostatně také soudní poplatek z odvolání. Na obsáhlé odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu