Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3092/09 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3092.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as unconstitutional complaint is clearly unfounded regarding enforcement costs.

Numero d'incarto II.ÚS 3092/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court bailiff against a district court's decision on enforcement costs. The bailiff argued that his fees should be calculated differently based on voluntary payment principles established in prior Constitutional Court rulings. The court rejected the appeal, stating that determining enforcement costs falls exclusively within the domain of ordinary courts and that the complaint was clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic may not examine every individual decision of ordinary courts regarding enforcement costs, as such matters are the exclusive domain of ordinary courts unless the decision constitutes an extreme deviation affecting fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint enforcement costs court bailiff ordinary court domain clearly unfounded fundamental rights procedural review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-venkov, Brno, Příkop 6, zastoupeného JUDr. Petrem Matějkou, advokátem se sídlem Brno, Lidická 23b, směřující proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 9. 2009 č. j. 7 Nc 3080/2008-143, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 1 odst. 1. čl. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 9 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením Okresního soudu v Benešové bylo rozhodnuto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný stěžovatelem dne 18. 8. 2009 pod číslem jednacím 037 Ex 902/08-135 se mění tak, že povinný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.735,- Kč a oprávněnému na nákladech právní pomocí částku 42.140,- Kč a advokátní paušál 1.200,- Kč. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí nálezem Ústavního soudu ve věci

sp. zn. II. ÚS 1038/08

a

sp. zn. Pl. ÚS 8/06

. Okresní soud vycházel při svém rozhodování z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který vyslovil právní názor, že pohledávka nebyla vymožena, ale uhrazena mimo exekuční řízení. Proto stanovil výši nákladů soudního exekutora na 7.735,- Kč, tj. odměnu ve výši 3.000,- Kč dle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb.

Stěžovatel je naopak názoru, že jeho odměna měla být stanovena dle § 11 odst. 1 písm. a) ve výši 50% odměny dle § 6 vyhlášky č. 330/2001 Sb., a v souladu s § 27 této vyhlášky, tedy 15% exekutorem vymoženého plnění.

Proti rozhodnutí okresního soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, v níž (mj.) polemizuje s aplikaci citovaných nálezů Ústavního soudu na danou věc.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných občanským soudním řádem, občanským zákoníkem, trestním zákoníkem a dalšími předpisy obecného práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tedy zásadně jevem výjimečným a je vázán na splnění výše naznačených podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 23/93

).

Vzhledem k výše uvedenému je třeba považovat rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, výhradně za doménu obecných soudů. Jedině ty jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, garantovaným běžným zákonem. Ústavní soud není oprávněn zkoumat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, to by odporovalo jeho poslání strážce ústavnosti. V posuzované věci okresní soud vyšel z právního názoru vysloveného v nálezech

sp. zn. II. ÚS 1038/08

a

Pl. ÚS 8/06

, a to ve smyslu požadavku reflexe skutečnosti, zda povinný, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně oprávněnému uhradil. V této souvislosti okresní soud reflektoval v citovaných nálezech deklarovaný princip zákonné ochrany povinného a důsledky z tohoto principu dopadající na povinného, oprávněného a na exekutora, jestliže smyslem exekuce není majetková likvidace povinného subjektu. I kdyby Ústavní soud se stanovením nákladů exekuce nesouhlasil, princip minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů mu zapovídá, aby závěry okresního soudu, vycházející z podústavního práva, sám přehodnocoval. Ústavní soud by tak mohl učinit pouze tehdy, pokud by rozhodnutí obecného soudu mělo charakter extrémního vybočení, s dopadem do sféry základních práv, což v posuzované věci neshledal. Lze dodat, že obdobně rozhodl Ústavní soud ve své judikatuře např. v usnesení

sp. zn. I. ÚS 3150/08

.

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu