Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1977/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1977.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal representation as it is not a remedy for mere lack of counsel.

Numero d'incarto IV.ÚS 1977/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. R. K. against a regional court judgment. The complainant argued that his lack of legal representation during the first instance violated his right to a fair trial and equality of arms, while the opposing party was represented by a lawyer. The court rejected these claims, ruling that the absence of counsel does not automatically constitute a violation of fundamental rights and that the complainant could have requested state-appointed representation if he could not afford one.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not a remedy for mere errors in the application of ordinary law; a violation of fundamental rights requires arbitrary action or an interpretation in extreme contradiction to principles of justice, not simply the absence of legal representation.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction Right to fair trial Equality of arms Legal representation Fundamental rights violation Procedural justice State-appointed counsel

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. R. K., zastoupeného JUDr. Václavem Vyhlídkou, advokátem, AK se sídlem Pravdova 1113/II, 377 01 Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 21. 4. 2009 č. j. 15 Co 814/2008-83, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností, v níž tvrdil porušení práv garantovaných mu ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, napadl stěžovatel shora označené rozhodnutí.

Stěžovatel namítal, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebyl zastoupen advokátem a bránil se pouze laicky. Tím byla zcela porušena rovnost stran řízení; žalobce, který byl zastoupen advokátem, se vůči stěžovateli nacházel v mnohem výhodnějším postavení. Soud prvního stupně - ač mu tyto skutečnosti byly známy - neposkytl stěžovateli potřebná procesní poučení podle § 118a o. s. ř.

Odvolací soud, jehož rozhodnutí je ústavní stížností napadeno, pak tyto vady nezhojil, ač k tomu byl povinen z úřední povinnosti, a tudíž rovněž porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

II. Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou. Jde o návrh přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 224/98

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Ústavní soud nemůže akceptovat námitky stěžovatele, podle nichž došlo v projednávané věci k porušení procesní rovnosti stran a práva na spravedlivý proces. Stěžovatel namítá, že se v řízení před soudem prvního stupně nacházel v nevýhodné pozici, neboť nebyl právně zastoupen. Stěžovateli však nic nebránilo v tom, aby si právního zástupce zvolil. Jestliže tak neučinil, musí též nést důsledky svého jednání; v žádném případě nelze tuto skutečnost vytýkat soudu prvního stupně. Nelze předpokládat - s ohledem na to, že v rámci odvolacího řízení již zastoupen byl - že by si stěžovatel právní zastoupení nemohl dovolit. Pokud by tomu tak bylo, mohl by stěžovatel požádat o ustanovení právního zástupce.

Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že řízení jako celek vyhovovalo požadavkům plynoucím z práva na spravedlivý proces a se stěžovatelovými námitkami se nemohl ztotožnit.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

K ústavní stížnosti byla přiložena ne zcela bezvadná plná moc. Ústavní soud k odstranění její vady (udělena pouze pro podání ústavní stížnosti) nevyzýval, neboť byť by i byla tato vada napravena, nic by to na zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti změnit nemohlo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. září 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu