Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation and formal requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint and related requests due to the absence of mandatory legal representation and failure to meet formal filing requirements. Although the applicant claimed prior knowledge of these rules, the Court found no evidence that a lawyer was actually appointed for this specific proceeding. Consequently, the Court applied its established practice of dismissing such complaints without a hearing when these procedural defects persist.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint filed without mandatory lawyer representation and lacking required formalities is inadmissible, and the Court may dismiss it without a hearing if the defect remains uncorrected.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009, č. j. 9 Aps 2/2009-104, ze dne 9. 4 2009, č. j. 9 Aps 3/2009-82, ze dne 9. 4. 2009, č. j. Aprk 4/2009-76, spojený s návrhem na zrušení § 103 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a § 14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatních, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 10. 8. 2009, označeným jako ústavní stížnost, a doplněným podáním ze dne 18. 8. 2009, napadá stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterými byla 1/ zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č. j. 11 Ca 51/2008-32, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, 2/ odmítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a 3/ byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření. Ústavní stížnost stěžovatel spojil též s návrhem na zrušení v záhlaví označených ustanovení soudního řádu správního a zákona o soudních poplatcích, neboť je názoru, že "změna rozhodnutí o zastavení řízení, o pořádkové pokutě i o odmítnutí návrhu není vždy kasací soudu prvního stupně a právní řád ČR zaručuje řádný opravný prostředek v záležitostech netýkajících se věci samé bez soudního poplatku a bez podmínky právního zastoupení" a "kasační stížnost netýkající se věci samé je také odvoláním se všemi procesními podmínkami apelace k civilnímu soudu ČR".
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz kupříkladu věci vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. IV. ÚS 424/09
,
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
sp. zn. III. ÚS 765/09
,
sp. zn. I. ÚS 787/09
,
sp. zn. III. ÚS 291/09
,
sp. zn. I. ÚS 467/09
, či
sp. zn. I. ÚS 786/09
).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady) návrhu; vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (jeho odmítnutí) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než podáním řádným a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Vědomost o povinném zastoupení a důsledcích toho, že tato podmínka není splněna, dává stěžovatel ostatně najevo i v posuzovaném návrhu, a ač se zde - pod uvedením svého jména a v závěru podání - výslovně označuje jako subjekt "zastupovaný nyní ještě určovaným advokátem", Ústavní soud vlastním šetřením ze dne 27. 8. 2009 u České advokátní komory, pobočky v Brně, zjistil, že stěžovatel návrh na ustanovení advokáta nepodal.
V souladu s dřívějším hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně viz usnesení ve stěžovatelově věci
sp. zn. II. ÚS 1822/09
,
sp. zn. I. ÚS 1786/09
,
sp. zn. III. ÚS 1989/09
a
sp. zn. IV. ÚS 1785/09
) se tudíž Ústavní soud znovu uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem ústavní stížnost spojenou s dalšími návrhy bez jednání odmítl, s poukazem též na to, že jeho rozhodovací praxe je v tomto směru již ustálená (srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 2387/08
,
sp. zn. IV. ÚS 2386/08
,
sp. zn. II. ÚS 713/08
,
sp. zn. II. ÚS 1638/07
,
sp. zn. III. ÚS 847/07
a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2009
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj