Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1117/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1117.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to late administrative appeal filing.

Numero d'incarto III.ÚS 1117/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Administrative Court's dismissal of his administrative appeal as late. The applicant argued that he submitted the appeal on the deadline day via mail, with the electronic submission merely being a supplement, while the lower court relied on the electronic timestamp. The court found no evidence of the alleged prior submission and determined the complaint lacked merit, as the administrative court's decision did not violate constitutional standards of fairness or represent arbitrary judicial discretion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy: The Constitutional Court reviews constitutional complaints only when a final decision violates constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms, requiring a clear and unjustified deviation from established judicial standards rather than mere procedural disagreement.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal administrative appeal deadline fair trial rights judicial discretion standards electronic filing evidence unjustified delay claim fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů.
čl. 83 Ústavy
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Rudolfem Šimonem, advokátem se sídlem v Praze 6, V. P. Čkalova 5/396, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 6 Ads 127/2008-47, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, č. j. 2 Cad 100/2007-12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů.

Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cad 100/2007 se podává následující.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, č. j. 2 Cad 100/2007-12, byla jako opožděně podaná odmítnutá žaloba stěžovatele, podaná proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, obdobu sociální péče a zdravotnictví, ze dne 26. 10. 2007, č. j. MHMP 386892/2007.

Kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 1. 2009, č. j. 6 Ads 127/2008-47, jako opožděnou odmítl. V odůvodnění uvedl, že napadené rozhodnutí městského soudu bylo stěžovateli doručeno v souladu s § 46, § 50c odst. 4 o. s. ř. a § 40 odst. 1, 2 s. ř. s. dne 4. 2. 2008 a konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti připadl na pondělí 18. 2. 2008; vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána (doručena soudu) elektronicky (bez zaručeného podpisu) až dne 19. 2. 2008, stalo se tak až po jejím uplynutí.

Stěžovatel oproti tomu - v ústavní stížnosti - má za to, že kasační stížnost podal včas, neboť - jak tvrdí - "poslal kasační stížnost předběžně listovní formou právě 18. 2. 2008 a elektronické podání z 19. 2. 2008 bylo pouze doplňující". Poukazuje též na to, že "skutečnost zaslání opraveného usnesení měla založit lhůty" (zřejmě nové lhůty k podání kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 2 s. ř. s.).

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu,

sp. zn. II. ÚS 45/94

).

To se významně zjevuje i v dané věci, jestliže se stěžovatelovy námitky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným, než s kritikou, že se mu nedostalo spravedlivého procesu (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny), a to tvrzením, že kasační soud vadně posoudil jeho stížnost jako opožděně podanou.

Zde - ve smyslu výše řečeného - platí, že o protiústavní aplikaci příslušných ustanovení soudního řádu správního jde tehdy, je-li výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli; rozpor s požadavky kladenými na spravedlivý proces zakládá též zjištění, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, resp. že není adekvátně - srozumitelně a přesvědčivě - odůvodněno.

Oproti očekáváním stěžovatele však o protiústavnost - v uvedeném smyslu - nejde, neboť žádná z vyložených podmínek pro zásah Ústavního soudu splněna není, a to zcela zjevně.

Nadto není důvod ani pro úsudek, že v rovině samotného podústavního práva je výsledek řízení, jenž byl kasačním soudem ustaven, vadný.

Z vyžádaného procesního spisu se nepodává ničeho o tom, že by již dne 18. 2. 2008 stěžovatel skutečně podal kasační stížnost k poštovní přepravě; stěžovatel k tomuto tvrzení žádný důkaz (kupř. podacím lístkem pošty) v ústavní stížnosti neohlašuje, a pouhý údaj obsažený v podání ze dne 19. 2. 2008, že jde o "doplnění včerejšího podání", není způsobilý k průkazu, že takové "včerejší" podání bylo vskutku učiněno.

Relevantní není ani tvrzení stěžovatele, že oprava chyby v záhlaví usnesení městského soudu (namísto jména "V." opraveno na "V.") mělo mít formu opravného usnesení ve smyslu § 54 odst. 4 věta druhá s. ř. s., od jehož doručení se pak měla odvíjet lhůta k podání kasační stížnosti dle § 106 odst. 2 o. s. ř.; podmínky pro vydání opravného usnesení totiž dány nebyly, neboť předmětem opravy nebyl výrok rozhodnutí.

Co do (formálně) napadeného usnesení městského soudu postačí konstatovat, že proti němu stěžovatel žádné námitky nevznesl, a ústavní stížnost - materiálně - proti němu tak ani nesměřuje.

Na podkladě řečeného je tedy namístě uzavřít, že podmínky, za kterých soudem provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, tudíž splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2009

Jan Musil

předseda senátu