Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding exexecutor's costs against insolvent debtor under old enforcement rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court exexecutor against lower court rulings denying him costs for enforcement proceedings. The exexecutor argued that the courts violated his fundamental rights by refusing costs because the debtor was insolvent and the enforcement was stayed. The Court ruled that the right to claim costs against a solvent obligor does not exist and that the new law should not apply retroactively to cases decided under the previous legal framework.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 89 exekuční řád; § 129 exekuční řád; The right to claim enforcement costs against a solvent obligor does not exist, and the new enforcement regulation applies only prospectively to pending cases decided under the previous legal framework.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora se sídlem Bryksova 763/46, 198 00 Praha 9, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2008, č. j. 64 Co 482/2007-27, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 5. 2007, č. j. 25 Nc 11521/2002-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností a jejím doplněním navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu. Argumentuje v podstatě tím, že jej Městský soud v Praze zbavil, jako soudního exekutora, práva na náhradu nákladů exekuce, protože potvrdil v záhlaví citované rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů exekuce povinnou osobou. Osoba povinná je ovšem insolventní a exekuce byla právě pro nedostatek majetku zastavena. Stěžovatel tvrdí, že napadená usnesení porušila řadu jeho základních práv zakotvených v hlavě páté a v čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel se domáhá přiznání náhrady nákladů řízení proti oprávněné Pražské energetice, a.s. Ústavní soud k tomu konstatuje, že tato věc byla konstantní judikaturou Ústavního soudu typově vyřešena v tom smyslu, že žádné základní právo soudního exekutora na přiznání nákladů exekuce proti oprávněné osobě podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění do 31. 12. 2007, neexistuje. V tomto směru odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS st.-23/06, ze dne 12. 9. 2006 (viz www.judikatura.cz). Ústavní soud důsledně v judikatuře odlišuje, na jedné straně případ, kdy soud rozhodl, že exekutor nemá proti žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů exekuce (jak tomu bylo např. v nálezu
sp. zn. II. ÚS 372/04
ze dne 8. 8. 2005, viz www.judikatura.cz) a na straně druhé případ, kdy nákladový výrok zní tak, že povinnost k náhradě má vůči exekutorovi povinný, byť by i existoval reálný předpoklad, že pro nucené vydobytí přiznaného nároku nejsou (aktuálně) příznivé podmínky. Ostatně "aktuálně" solventní nemusí být nutně ani oprávněný a dnes nesolventní povinný jím nemusí být později. Stěžovatel by se mohl domáhat nároku na náhradu nákladů proti oprávněné osobě jen tehdy, bylo-li by možné takové osobě přičítat, při zahájení exekučního řízení, nedostatek náležité opatrnosti při návrhu na podání exekuce (viz cit. judikatura).
Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvedl, že ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb. bylo zákonem č. 347/2007 novelizováno tak, že pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. "Vzhledem k tomu, že novelizovaná právní úprava byla účinná již v době rozhodování odvolacího soudu a vzhledem ke spornosti způsobu interpretace předmětného ustanovení exekučního řádu, domnívá se stěžovatel, že měl účastník k nové právní úpravě přihlédnout a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ohledně napadeného výroku změnit tak, že náklady exekuce je povinen stěžovateli uhradit vedlejší účastník 1" (Poznámka: tj. oprávněná Pražská energetika, a.s.). Stěžovatel tedy
poukazuje v případě napadeného usnesení Městského soudu v Praze na rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je zřejmě toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, je nutno exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce § 89 exekučního řádu ve znění platném a účinném od dne 1. ledna 2008.
Ústavní soud v daných souvislostech připomíná vlastní judikaturu řešící neexistenci explicitních intertemporálních ustanovení (srov. zejména nález
sp. zn. Pl. ÚS 38/06
,
IV. ÚS 314/09
). V nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 38/06
Ústavní soud v této souvislosti judikoval, že za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad (
sp. zn. II. ÚS 444/03
,
II. ÚS 37/04
,
I. ÚS 287/04
,
I. ÚS 344/04
,
IV. ÚS 178/04
), který "šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny" a je proto "ve svém důsledku výkladem retroaktivním". V dané věci pak Ústavní soud otázku intertemporality posoudil použitím metody analogie legis. Dle § 129 zákona č. 120/2001 Sb. se výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností tohoto zákona uskuteční podle dosud platných právních předpisů. Vycházeje z přístupu obdobného, jejž Ústavní soud aplikoval ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 38/06
, a vycházeje dále z úvahy, dle níž není dán rozumný důvod pro odlišení účelů sledovaných zákonem č. 120/2001 Sb., exekučním řádem, a jeho novelou provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., je nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky použít maximu vyjádřenou v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Ústavní soud proto i v souzené věci uvádí, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i se zřetelem k ústavně konformní interpretaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Zde Ústavní soud odkazuje na důvody, podrobněji rozvedené v nálezu pod
sp. zn. IV. ÚS 314/09
. Ústavní soud proto s odkazem na citovaný nález (a také na další judikaturu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2009,
sp. zn. I. ÚS 969/09
) uzavírá, že v případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy (normující zákonnou povinnost úhrady nákladů exekuce povinným), nelze o nákladech rozhodovat jinak, než podle právní úpravy dřívější.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k názoru, že napadenými usneseními obecných soudů k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2009
František Duchoň
předseda senátu Ústavního soudu