Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1504/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1504.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as it lacks jurisdiction over ordinary civil cost award decisions.

Numero d'incarto III.ÚS 1504/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint against a regional court's decision denying a reduction in legal fees. The petitioner argued that the lower courts improperly calculated costs and failed to inform him about hiring counsel, claiming violations of fundamental rights. The court ruled that its mandate is limited to constitutional review, not the substantive correctness of ordinary civil law applications regarding fee amounts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the substantive correctness of ordinary civil law decisions and must dismiss complaints that do not reach the level of constitutional violation.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction ordinary civil law review legal fee calculation constitutional complaint dismissal fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto ji, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 22. července 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou v Havířově - Šumbarku, Opletalova 608/2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 27. 2. 2009 č. j. 2 Tmo 10/2009-444, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou řádně a včas, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo garantované v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením krajského soudu byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, soudu pro mládež, ze dne 17. 12. 2008 č. j. 4 Tm 9/2007-428, kterým bylo rozhodnuto, že odsouzení, specifikovaní v tomto usnesení, jsou povinni společně a nerozdílně nahradit stěžovateli (v řízení před obecnými soudy poškozenému) náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení a náklady spojené s účastí jeho zmocněnce v trestním řízení, a to v úhrnné částce 52 848,- Kč.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, v níž namítal především, že vyúčtované náklady, spojené s přibráním zmocněnce, byly neoprávněně kráceny a požadoval, aby soud stanovil povinnost odsouzeným zaplatit mu náklady ve výši 61 868,- Kč a 1 300,- Kč za odvolací řízení. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost stěžovatele není důvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, postrádající ústavněprávní argumentaci, předložil obdobné námitky, které již uplatnil ve své stížnosti proti usnesení okresního soudu. Jejich podstatou je polemika se závěry obecných soudů o stanovení výše náhrady nákladů a odměny zmocněnce stěžovatele, která se ovšem pohybuje na úrovni podústavního práva.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného usnesení Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.

Ústavní soud neshledal ve věci takové pochybení, které by dosáhlo ústavněprávní úrovně. Jak vyplývá z napadeného usnesení, krajský soud se s námitkami stěžovatele, týkajícími se stanovení výše náhrady nákladů, řádně vypořádal a dostatečně objasnil, jaké důvody vedly ke snížení jejich navrhované výše. Ústavní soud proto neshledal důvod se námitkami stěžovatele ohledně výše náhrady nákladů dále zabývat, neboť odůvodnění rozhodnutí obecných soudů považuje v tomto směru za dostatečné. Postup odvolacího soudu při vydání napadeného rozhodnutí nelze považovat za svévolný a Ústavní soud jej považuje za ústavně konformní. Tvrzení stěžovatele, že nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení zmocněnce, nelze v dané věci přezkoumat, neboť stěžovatel v ústavní stížnosti napadá pouze usnesení krajského soudu, týkající se stanovení výše náhrady nákladů.

Ústavní stížností napadené usnesení do ústavně zaručených práv stěžovatele nezasáhlo a Ústavní soud nenašel žádný důvod pro jeho zrušení.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu