Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to file a time-limit request.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding procedural delays in her criminal case. The applicant argued that lower courts failed to act on her appeal, but the court found she had not exhausted all legal remedies. Specifically, she failed to file a request to set a time limit for the procedural act as required by law before seeking constitutional relief.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva, včetně návrhu na určení lhůty pro procesní úkon.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 9. července 2009, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, o ústavní stížnosti M. P., zastoupené Mgr. Michaelem Kisem, advokátem se sídlem v Chomutově, Riegrova 229, proti jinému zásahu - postupu Okresního soudu v Chomutově a Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. 29 T 247/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, směřující proti postupu resp. nečinnosti v záhlaví označených obecných soudů, se stěžovatelka, která ve své trestní věci podala dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu u soudu I. stupně, jenž doposud toto dovolání ze dne 1. 11. 2007 Nejvyššímu soudu ČR nepředložil, domáhá, aby Ústavní soud nálezem vyslovil porušení základních práv garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jmenovanými soudy v její trestní věci vedené u prvého z nich pod sp. zn. 29 T 247/2005 a zakázal oběma soudům pokračovat v průtazích v řízení, s tím, aby prvému ze jmenovaných soudů bylo přikázáno, aby předložil spisy Nejvyššímu soudu ČR a tomuto soudu pak, aby přikázal, aby o stěžovatelkou podaném dovolání neprodleně jednal.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci
sp. zn. III. ÚS 117/2000
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).
Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle § 174a zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech
sp. zn. I. ÚS 506/04
,
III. ÚS 142/06
,
II. ÚS 32/06
,
III. ÚS 246/06
).
Z obsahu ústavní stížnosti ani z připojených listin však neplyne, že by stěžovatelka takový návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podala, a proto za uvedeného stavu věci třeba učinit závěr, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a její ústavní stížnost byla proto z uvedeného důvodu jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2009
Pavel Holländer
soudce zpravodaj