Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1027/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.1027.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for law repeal due to failure to comply with mandatory lawyer representation rules.

Numero d'incarto II.ÚS 1027/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint and the associated motion to repeal the Constitutional Court Act. The petitioner failed to correct procedural defects, specifically the mandatory requirement for legal counsel, within the court's extended deadline. Consequently, the court dismissed both submissions as inadmissible under the governing statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Mandatory legal representation by a lawyer is a non-derogable condition for filing a constitutional complaint, and failure to comply within the prescribed period renders the complaint inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory legal representation constitutional complaint admissibility lawyer representation requirement procedural defect correction Constitutional Court Act inadmissible complaint legal counsel obligation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Nutnost právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem má svůj zákonný podklad (viz kogentní ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a je stanovena bez možnosti výjimek.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť nebyly odstraněny její vady ve lhůtě k tomu určené.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. V., ze dne 20. dubna 2009, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. dubna 2009, se stěžovatel domáhá "zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Liberci č. j. 28 T 1/2001 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 10 To 76/01 ze dne 26. července 2001 a dalších rozhodnutí o žádostech o povolení obnovy řízení č. j. 28 Nt 1/2003, č. j. 28 Nt 2/2004, č. j. 28 Nt 4/2004, č. j. 56 Nt 2/2006, č. j. 56 Nt 1/2007 a č. j. 56 Nt 3/2008", a to z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces i dalších ústavních práv.

Podáním ze dne 11. 5. 2009 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že jej již nezastupuje advokátka Mgr. Eva Ciprysová vzhledem k narušení nezbytné důvěry. Protože se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o přidělení jiného advokáta, požádal Ústavní soud o posečkání do doby, než bude mít nového advokáta. Současně ústavní stížnost doplnil o další tvrzení a návrhy.

Vzhledem k tomu, že obě podání stěžovatele nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatele dne 27. května 2009 vyzval k odstranění jejích vad. Zejména jej upozornil na nutnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Součástí výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o možnosti žádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru. K nápravě mu určil lhůtu 20 dnů, běžící od doručení výzvy. Současně jej poučil o následcích spojených s nesplněním výzvy. Přípis Ústavního soudu byl stěžovateli doručen dne 29. května 2009. Stěžovatel na něj reagoval podáním ze dne 8. června 2009, v němž požádal o zrušení zákona o Ústavním soudu, neboť dle jeho názoru nelze tento zákon v jeho současné pozici v žádném případě splnit. Požádal, aby jeho ústavní stížnost byla projednána až po zrušení tohoto zákona. Vytčené vady ústavní stížnosti však ve stanovené lhůtě neodstranil.

Nutnost právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem má svůj zákonný podklad (viz kogentní ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a je stanovena bez možnosti výjimek. Vztahuje se dokonce i na osoby práva znalé, včetně advokátů. Tato povinnost plně odpovídá povaze, jakou řízení vedená před Ústavním soudem mají. K otázce povinného zastoupení, jeho účelu a smyslu se vyjádřil Ústavní soud ve stanovisku Pl. ÚS-st. 1/96 (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 9, str. 471), na jehož závěry Ústavní soud plně odkazuje a nemíní se od nich ani v nyní projednávané věci odklánět. Povinnost, plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc je dostatečně zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (viz zák.č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť tento způsob může přinášet žadateli o právní pomoc jisté potíže. Je totiž věcí státu, a nikoli subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno (viz III. ÚS 296/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 10, usnesení č. 20).

V posuzované věci se stěžovateli dostalo náležitého poučení i potřebného prostoru k tomu, aby si zastoupení advokátem zajistil a Ústavnímu soudu doložil. Protože tak neučinil, Ústavní soud musí bezpodmínečně na povinném právním zastoupení trvat. Navíc nejde o první ústavní stížnost, s níž se stěžovatel na Ústavní soud obrátil. I v předchozích případech byl s náležitostmi ústavní stížnosti a podmínkami, které musí splnit, seznámen.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť nebyly odstraněny její vady ve lhůtě k tomu určené.

Jestliže bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu na zrušení označeného zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení příslušného zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2009

Stanislav Balík

předseda senátu