Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 920/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.920.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil liability for traffic accident damages under Czech law.

Numero d'incarto III.ÚS 920/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the appellant against lower court rulings on civil liability. The appellant argued that he should not be held jointly liable for damages caused by his adult son in a traffic accident, claiming the conditions for joint liability under the Civil Code were not met. The court found the complaint clearly unfounded because the lower courts correctly applied the law and the facts supported the liability of the vehicle operator.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it clearly unfounded based on the established facts and correct application of substantive law.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint civil liability joint liability traffic accident unfounded complaint Civil Code procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 427 občanského zákoníku
§ 430 odst. 1 občanského zákoníku
§ 444 odst. 3 písm. f) občanského zákoníku
1, věty druhé a § 444 odst. 3 písm. f) občanského zákoníku, ve výroku o povinnosti žalovaného provozovatele dopravního prostředku k náhradě škody žalobci, potvrdil.
§ 132 občanského soudního řádu
Pokud jde o zjištění oprávněnosti nároku na straně žalobce, i zde soudy postupovaly v souladu s § 132 občanského soudního řádu a z provedených důkazů zákonné podmínky pro poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 26. května 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele R. O., zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2008 sp. zn. 17 Co 87/2008 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 10. 2007 sp. zn. 13 C 1/2007 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 25. 1. 2008 sp. zn. 13 C 1/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků a opravného usnesení s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl zavázán pozůstalému nahradit škodu, vzniklou mu v souvislosti s dopravní nehodou, při níž zemřela jeho babička, se kterou údajně žil ve společné domácnosti. Nehodu nezpůsobil on, ale jako řidič dopravního prostředku jeho dospělý syn. Již v průběhu řízení nesouhlasil s tvrzením, týkajícím se předmětného vedení společné domácnosti zemřelé a žalobce, jakož i s tím, že jeho odpovědnost jako provozovatele motocyklu byla dovozována z tvrzené nedbalosti, umožňující řidiči a účastníku dopravní nehody jeho použití. S poukazem na věk syna a na jejich soužití ve společné domácnosti vyslovil přesvědčení, že podmínky, za kterých by byla dána jeho společná odpovědnost za škodu způsobenou dopravním prostředkem ve smyslu § 430 odst. 1 občanského zákona, splněny nebyly.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 13 C 1/2007 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal na základě odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, rozsudek soudu I. stupně a důvodně jej ve věci samé, s poukazem na řádně zjištěný skutkový stav a správnou aplikaci § 427, § 430 odst. 1, věty druhé a § 444 odst. 3 písm. f) občanského zákoníku, ve výroku o povinnosti žalovaného provozovatele dopravního prostředku k náhradě škody žalobci, potvrdil. Potvrdil také rozhodnutí o nákladech druhého žalovaného a o povinnosti k úhradě soudního poplatku, změnil pouze výrok o nákladech řízení tak, že tyto je povinen žalobci zaplatit první žalovaný společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem, tj. s Českou pojišťovnou, a. s. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah výše citovaných ustanovení občanského zákoníku, ukládajících odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu, vyvolanou jeho provozem, jakož i chování prvního žalovaného, tj. právě provozovatele motocyklu, jež umožnilo jeho použití druhým žalovaným, tedy osobou, která způsobila dopravní nehodu, když však proti té byl po vznesení námitky nárok promlčen. Pokud jde o zjištění oprávněnosti nároku na straně žalobce, i zde soudy postupovaly v souladu s § 132 občanského soudního řádu a z provedených důkazů zákonné podmínky pro poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 písm. f) občanského zákoníku shledaly opodstatněně. Na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh napadající rozsudek soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti rozsudku a usnesení soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu