Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding refusal to call witness as non-essential evidence.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by O. L. against criminal court rulings. The applicant argued that courts failed to consider his request to examine a witness who could provide alibi evidence. The court found that the lower courts properly evaluated the request and deemed the witness testimony unnecessary given the overwhelming evidence already presented. Consequently, the court ruled that the refusal to call the witness did not violate the applicant's fair trial rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod: Obecné soudy ve věcech trestních nemusí vyhovět všem důkazním návrhům, pokud jsou zjevně nadbytečné, ale musí je zamítnout nahlédnutě odůvodnit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti O. L., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Skákalem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 10. 2008 sp. zn. 2 T 201/2008 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 12 To 42/2009, za účasti Okresního soudu v Semilech a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv chráněných článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 6 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Semilech uznán mimo jiné vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Skutek měl (zkráceně řečeno) záležet v tom, že stěžovatel a jeho syn, ods. R. L., měli v Jablonci nad Jizerou dne 1. 8. 2008 kolem 18.00 hod. ve vzájemném srozumění odcizit z chodby v penzionu u K. ke škodě majitelů penzionu A. a P. K. starožitné zrcadlo v rámu v hodnotě 5.500,- Kč, které měli naložit na střechu osobního automobilu a odvézt jej do místa svého trvalého bydliště, kde byli zadrženi hlídkou Policie ČR.
Stěžovatel podal proti výše citovanému rozhodnutí soudu prvého stupně odvolání, které však Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem dle ust. § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že se obecné soudy náležitě nezabývaly jeho důkazními návrhy. Poukázal na to, že se již v řízení před soudem prvého stupně a zejména pak v řízení odvolacím domáhal výslechu svědkyně I. J., jejíž výpověď by dle tvrzení stěžovatele mohla potvrdit jeho skutkovou verzi případu a vést ke zproštění obžaloby z trestného činu krádeže. Stěžovatel dokonce dovolacímu soudu předložil vyjádření uvedené svědkyně, které dal sám obstarat prostřednictvím soukromé detektivní kanceláře. Odvolací soud, stejně jako dříve soud nalézací, však návrh na předvolání a výslech svědkyně J. zamítl.
Stěžovatel je přesvědčen, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny, a zejména jeho právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky, resp. dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Stěžovatel má zato, že obecné soudy náležitým způsobem neodůvodnily, proč jeho důkaznímu návrhu nebylo vyhověno. Nesouhlasí s tím, že by návrh na výslech uvedené svědkyně byl návrhem irelevantním.
Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti, a to s ohledem na výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, který si má stěžovatel na základě napadeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2009 odpykat.
II. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska námitek stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud i v této souvislosti - s ohledem na stěžovatelem uplatněné námitky - považuje za nutné zopakovat, že jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a nikoliv "běžné" zákonnosti. Přestože je součástí soudní moci, upravené v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi prováděné dokazování, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu na základě námitek skutkového a důkazního charakteru je zásadně dán pouze tehdy, pokud jeho právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 84/94
, dostupný v on -line databázi rozhodnutí NALUS).
Ústavní soud se v řadě svých rozhodnutí zabýval problematikou tzv. opomenutých důkazů a podmínkami, za nichž je nutno hodnotit neprovedení důkazů jako porušení ústavních práv a svobod (srov. např.
sp. zn. III. ÚS 61/94
,
III. ÚS 95/97
,
III. ÚS 173/02
,
IV. ÚS 570/03
a další). Jde o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci. V projednávané věci je však již z odůvodnění napadených rozhodnutí zřejmé, že neprovedením důkazu výslechem svědkyně J. k porušení základních práv stěžovatele nedošlo.
Dle tvrzení stěžovatele je zmíněná svědkyně s to dosvědčit mu tzv. alibi - tedy, že se v době, kdy došlo ke spáchání trestného činu krádeže, nacházel na jiném místě v rozhovoru s touto svědkyní. Jak Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, nalézací soud se tímto důkazním návrhem zabýval, uvedl jej do souvislosti s jinými důkazy ve prospěch a v neprospěch stěžovatele, a v tomto kontextu navrhovaný důkaz označil za nadbytečný (str. 5 napadeného rozsudku Okresního soudu v Semilech). Náležitou pozornost věnoval důkazním návrhům stěžovatele i Krajský soud v Hradci Králové, který k důkazu provedl stěžovatelem předloženou zprávu detektivní kanceláře "Kobra", obsahující prohlášení svědkyně J., o jejíž výslech stěžovatel ve veřejném zasedání usiloval. Odvolací soud obsah uvedené zprávy v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozebral a vysvětlil, proč tvrzení ve zprávě uvedená nejsou věrohodná. Stěžovatel je přitom z trestné činnosti usvědčován celou řadou důkazů, provedených v hlavním líčení, které nalézací soud označil, provedl a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku podrobně zhodnotil. Za této situace se výslech svědkyně J. jevil jako zcela nadbytečný, což odvolací soud rovněž vysvětlil s odkazem na ust. § 2 odst. 5 tr. řádu.
Ústavní soud opakovaně judikoval, že obecné soudy ve věcech trestních nemusejí vyhovět všem důkazním návrhům stran, jsou-li tyto návrhy zjevně nadbytečné, tzn. že nejsou s to ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, resp. způsobilé cokoli změnit na skutkových zjištěních dosažených důkazy dosud provedenými. Je ovšem povinností soudů, aby zamítnutí návrhu náležitě odůvodnily. V projednávané věci se obecné soudy svým povinnostem, vyplývajícím z trestního řádu, nezpronevěřily. Na základě námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí nelze tudíž dovodit ani tvrzené porušení práv vyplývajících z citovaných článků Listiny a Úmluvy.
Vzhledem k těmto skutečnostem byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu