Constitutional Court dismisses appeal as premature due to unexhausted procedural remedies in civil proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the petitioners' constitutional complaint against a regional court decision regarding the suspension of civil proceedings. The petitioners argued that the appellate court violated their right to a fair process by ignoring their lack of passive standing, yet the court ruled the complaint inadmissible. The decision was based on the principle of subsidiarity, noting that the core issue of standing remains resolvable through further ordinary court proceedings before constitutional review is appropriate.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies or if the constitutional issue can still be resolved in ordinary proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2009 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelek Ing. B. T. a MUDr. K. V., obou zastoupených JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem Sadová 531, Velká Bíteš, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, č. j. 54 Co 13/2008 132 ze dne 25. 8. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 11. 11. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), jehož prostřednictvím se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě (dále jen „krajský soud“).
Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „okresní soud“) sp. zn. 12 C 220/2007, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že okresní soud usnesením č. j. 12 C 220/2007-78 ze dne 10. 4. 2008 přerušil řízení o žalobě o neúčinnosti právního úkonu do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 56/2006. Krajský soud k odvolání stěžovatelek usnesením č. j. 54 Co 13/2008-132 ze dne 25. 8. 2008 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje, přičemž své rozhodnutí odůvodnil tím, že důvod přerušení v mezidobí odpadl, neboť řízení sp. zn. 12 Cm 56/2006 již bylo skončeno.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti uvedly, že krajský soud porušil jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť se nikterak nevypořádal s jejich odvolacími námitkami, tzn. zejména s námitkou nedostatku pasivní legitimace, a o změně rozhodnutí okresního soudu rozhodl výlučně z toho důvodu, že řízení sp. zn. 12 Cm 56/2006 již bylo skončeno. Ustanovení § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“), sice zakládá možnost přezkoumat napadené rozhodnutí i z jiných důvodů než z těch, které byly odvolatelem výslovně uplatněny, dle přesvědčení stěžovatelek jej však nelze v žádném případě vykládat tak, že by odvolacímu soudu umožňovalo se jejich argumentací vůbec nezabývat. Z těchto důvodů stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu č. j. 54 Co 13/2008 132 ze dne 25. 8. 2008 svým nálezem zrušil.
II. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť ústavní stížnost byla nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Stěžovatelky spatřovaly porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že se krajský soud jako soud odvolací, byť jejich odvolání vyhověl, nezabýval námitkou nedostatku jejich pasivní legitimace. Ústavní soud v této souvislosti v prvé řadě podotýká, že dle § 212a odst. 6 občanského soudního řádu lze usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Je tedy zřejmé, že krajský soud nemohl vzhledem k citovanému ustanovení a za okolností, kdy bylo odvoláním napadeno rozhodnutí o přerušení řízení, k námitkám stěžovatelek, směřujícím do merita věci, vůbec přihlížet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 970/96 ze dne 30. 6. 1999, publikován in Soudní judikatura, č. 10, ročník 1999, str. 390).
Nadto Ústavní soud konstatuje, že byť stěžovatelky z formálního hlediska vyčerpaly ve vztahu k napadenému usnesení všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytoval, otázka, o jejíž posouzení jim šlo především, tzn. zda jsou ve sporu pasivně legitimovány, bude předmětem dalšího řízení před okresním soudem. Zásah do jejich práv, který zjevně spatřovaly zejména v tom, že je vedeno řízení o žalobě, která by měla být pro nedostatek jejich pasivní legitimace zamítnuta, je tedy stále možno odstranit v rámci řízení před soudem nalézacím, případně před soudem odvolacím či dovolacím, eventuálně i v rámci následného řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatelky tak z materiálního hlediska doposud nevyčerpaly veškeré možnosti nápravy tohoto (z jejich hlediska) protiprávního stavu, Ústavní soud proto posoudil jejich ústavní stížnost jako předčasnou a odmítl ji dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2009
Michaela Židlická
soudce zpravodaj