Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 414/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.414.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding fair trial rights.

Numero d'incarto III.ÚS 414/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and related requests as obviously unfounded without substantive review. The applicant alleged violations of fair trial rights due to late receipt of court summons and inability to participate in a rescheduled hearing. The court ruled that the complaint lacked prima facie constitutional relevance and did not meet the threshold for judicial intervention.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if it does not objectively appear to affect constitutionally guaranteed rights and freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint obviously unfounded fair trial rights procedural justice rescheduled hearing constitutional relevance Czech Republic

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 233 odst. 2 tr. řádu
8 To 3/2009, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 233 odst. 2 tr. řádu, § 248 odst.
§ 248 odst. 1 tr. řádu
řádu, § 248 odst. 1 tr. řádu a § 32 tr.
§ 32 tr. řádu
řádu a § 32 tr. řádu co do slov "považovat za obviněného a" a s návrhem, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Brně zakázal porušovat práva stěžovatele zaručená "čl.
čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 8 To 3/2009, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 233 odst. 2 tr. řádu, § 248 odst. 1 tr. řádu a § 32 tr. řádu co do slov "považovat za obviněného a" a s návrhem, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Brně zakázal porušovat práva stěžovatele zaručená "čl. 6 odst. 3 písm. d)" Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, takto:

Ústavní stížnost a další návrhy (dle záhlaví) se odmítají.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení jeho práv vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, zejména "práva na spravedlivý proces", zrušil shora označené usnesení, vydané v jeho trestní věci. V následných podáních předložil stěžovatel návrhy, identifikované v záhlaví usnesení.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 8. 2008, č.j. 2 T 95/2008-286, uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 60 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců.

Krajský soud v Brně v rámci odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. 8 To 3/2009 vydal dne 27. 1. 2009 usnesení, kterým se "za účelem opětovného obeslání obžalovaného (stěžovatele) veřejné zasedání odročuje na den 24. 2. 2009 v 8.45 hod., č. dveří 328/III. poschodí, s tím, že termín odročeného veřejného zasedání bere na vědomí přítomná státní zástupkyně a nebude již opětovně obesílána".

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že zásilku, jejímž obsahem bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání Krajského soudu v Brně nařízeného na 27. 1. 2009, obdržel až dne 23. 1. 2009, tedy po uplynutí lhůty podle § 233 odst. 2 tr. řádu. Pakliže "nebyly splněny podmínky pro zahájení veřejného zasedání", a bez jeho přítomnosti se tak přesto stalo, aniž měl "možnost se na veřejné zasedání řádně připravit", a předseda senátu JUDr. Vlastimír Čech "po zahájení veřejného zasedání vydal usnesení, kterým veřejné zasedání odročil na den 24. 2. 2009", pak podle stěžovatele došlo ke "zkrácení" jeho "práva na obhajobu" a "porušena rovnost stran". Stěžovatel totiž míní, že byl zbaven možnosti dát soudu najevo, že na veřejném zasedání konaném "v době náhradního termínu" nemůže uplatnit důkazní návrhy, a to proto, že se jej "z vážných důvodů nemůže zúčastnit".

Stěžovatel dále dovozuje, že ustanovení § 233 odst. 2 tr. řádu vůbec stojí v rozporu s ústavněprávními předpisy, neboť jím předvídaná lhůta je "příliš krátká", v důsledku čehož "s ohledem na podmínky doručování není možné se řádně na veřejné zasedání připravit" a "někdy může nastat případ, kdy z časového hlediska je lhůta zkrácena i při řádném přebírání doporučených zásilek".

V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel vznesl další procesní návrhy, konkrétně na zrušení ustanovení § 248 odst. 1 tr. řádu a § 32 tr. řádu co do slov "považovat za obviněného a" a dále i návrh, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Brně zakázal porušovat práva stěžovatele zaručená "čl. 6 odst. 3 písm. d)" Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Je potřebné především zdůraznit, že ústavní stížností napadené usnesení o odročení veřejného zasedání je pouhým procesním rozhodnutím, vydaným v průběhu řízení, jež nemá jinou povahu než organizační, a upravuje výlučně jen jeho vedení.

Ústavní soud standardně judikuje, že mu nepřísluší - zásadně - zasahovat do probíhajícího soudního řízení, a to proto, že je naopak povolán až ku zhodnocení ústavnosti řízení z pohledu jeho celkového výsledku, po vyčerpání všech procesních instrumentů, jež jsou účastníku řízení k dispozici. Přihlíží též k tomu, že ne každý procesní nedostatek musí nutně znamenat důvod k jeho zásahu, neboť jde o to, aby řízení bylo "spravedlivé" jako "celek".

Podle ustanovení § 233 odst. 2 tr. řádu den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.

Je na prvý pohled zřejmé, že Krajský soud v Brně vydáním stěžovatelem oponovaného usnesení (o odročení veřejného zasedání soudu) tomuto procesnímu pravidlu bezezbytku dostál. Z jeho obsahu je evidentní, že tím naopak vyšel ochraně stěžovatelových práv (přípravě obhajoby) vstříc, a to právě proto, že neměl jistotu, že lhůta podle citovaného ustanovení byla zachována. Úvahy stěžovatele o nepřípustném "zahájení" veřejného zasedání jsou pak zcela bezcenné; veřejné zasedání se - podle obsahu příslušného protokolu - nekonalo.

Okolnost, že přítomný státní zástupce "vzal na vědomí" termín dalšího veřejného zasedání, nepředstavuje samozřejmě ani porušení principu "rovnosti", jak se domnívá stěžovatel, neboť veřejné zasedání soud nařizuje, a to autonomně, nezávisle na procesních stranách.

Pokud se veřejného zasedání nařízeného na den 24. 2. 2009 stěžovatel neměl "z vážných důvodů" zúčastnit, bylo v jeho dispozici, aby žádost o odročení veřejného zasedání procesně regulérním způsobem uplatnil následně (§ 219 a § 238 tr. řádu).

To, zda a jak (zda v přítomnosti stěžovatele či nikoli) odvolací soud ve stěžovatelově věci v den odročeného veřejného zasedání (24. 2. 2009) jednal, je ve vztahu k posuzování ústavní stížnosti nerozhodné, neboť tyto okolnosti k napadenému usnesení žádný vztah nemají.

Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do procesů a rozhodování soudů obecných - plyne, že tak je tomu v dané věci.

Jako návrh zjevně neopodstatněný tedy Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 8 To 3/2009, podle zmíněného ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (bez jednání) usnesením odmítl.

Je-li ústavní stížnost odmítnuta pro neexistenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, není zde - již logicky - ani podkladu pro projednání dalších návrhů na zrušení ustanovení § 233 odst. 2 tr. řádu, § 248 odst. 1 tr. řádu a § 32 tr. řádu co do slov "považovat za obviněného a", jakož i návrhu, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Brně zakázal porušovat (blíže nespecifikovaná) práva stěžovatele "zaručená čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod"; výsledek řízení o ústavní stížnosti byl totiž založen jinak. Takové návrhy musí být proto odmítnuty rovněž [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Vzhledem k tomu nepokládal Ústavní soud za potřebné vyzývat zástupce stěžovatele, aby obsah podání sepsaných a vznesených samotným stěžovatelem (v rozporu se zásadou povinného zastoupení advokátem) do řádné ústavní stížnosti (případně) inkorporoval.

Tím není samozřejmě predisponován výsledek řízení o ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1172/09

, která směřuje proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 8. 2008, č.j. 2 T 95/2008-286, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 8 To 3/2009, jímž bylo stěžovatelovo odvolání proti zmiňovanému rozsudku s poukazem na § 256 tr. řádu zamítnuto.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2009

Jan Musil

předseda senátu