Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 996/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.996.09.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as filed after the statutory deadline for appeal against the final court decision expired.

Numero d'incarto II.ÚS 996/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a second-instance court decision. The applicant argued that their rights were violated and claimed the deadline for filing the complaint started from a minister's refusal to file a separate legal violation complaint. The court determined that the minister's refusal was not a final judicial decision and that the statutory deadline had already expired when the complaint was submitted.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 72 para. 3: A constitutional complaint must be filed within sixty days of receiving the decision on the final procedural remedy; a ministerial refusal to file a legal violation complaint does not constitute such a final remedy.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline final procedural remedy ministerial refusal time limit expiration

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Š. R., zastoupeného JUDr. Petrou Čapkovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 99/2007 ze dne 26. června 2008, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 Nt 754/2007 ze dne 22. října 2007 za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 2) Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 17. dubna 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž byl usnesením soudu prvého stupně zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení, a usnesením soudu druhého stupně byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost. Domnívá se, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36, čl. 37 a čl. 40 Listiny základních lidských práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

2. Stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti uvedl, že v této věci rovněž dal podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který byl ministrem spravedlnosti odložen. Tato skutečnost vyplývá i z přiložené kopie dopisu Ministerstva spravedlnosti č. j. 45/2009-OD-SPZ ze dne 20. února 2009.

3. Především s ohledem na posledně uvedené se Ústavní soud nejprve zabýval tím, zda jsou v daném případě splněny všechny formální předpoklady pro věcné projednání ústavní stížnosti, tak jak jsou stanoveny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

4. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona). V dané souvislosti lze za mimořádné opravné prostředky považovat dovolání podle § 265a a násl. trestního řádu, a stížnost pro porušení zákona podle § 266 a násl. trestního řádu, o nichž rozhoduje Nejvyšší soud. Zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně práva nelze přitom zaměňovat s jakýmikoliv podněty k jejich podání, tedy v daném případě s podnětem ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona.

5. Z koncepce posuzované ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel odvozuje lhůtu k podání ústavní stížnosti od okamžiku, kdy mu bylo doručeno sdělení ministra spravedlnosti o tom, že stížnost pro porušení zákona z jeho podnětu podávána nebude. To je však s ohledem na výše uvedené omyl. Mimoto je stěžovatel sám v tomto ohledu nedůsledný, protože nenapadá "rozhodnutí" ministra spravedlnosti nepodat stížnost pro porušení zákona, které by tak cum grano salis bylo nutno považovat za rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, jímž ve skutečnosti není a z povahy věci ani nemůže být.

6. Stěžovatel tedy zcela správně napadá jako rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva usnesení soudu druhého stupně. Jak Ústavní soud dotazem zjistil, bylo toto usnesení doručeno stěžovateli i jeho obhájkyni již dne 14. července 2008, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu i proti jemu předcházejícímu usnesení soudu prvého stupně marně uplynula již v pátek dne 12. září 2008.

7. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona, coby podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj