Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 316/05 ECLI:CZ:US:2009:3.US.316.05.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary legal remedies.

Numero d'incarto III.ÚS 316/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against an execution order, ruling it inadmissible because the applicant failed to exhaust all available legal remedies. Although the execution order was later rendered ineffective by a subsequent court decision, the Court emphasized that the applicant had not utilized specific procedural tools like the request to suspend execution under the Enforcement Act. Consequently, the Court held that the requirement for exhausting ordinary legal avenues was not met, leading to the dismissal of the constitutional challenge.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; Ústava ČR čl. 87 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility enforcement proceedings ordinary legal remedies subsidiarity principle suspension of execution procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Listina základních práv a svobod
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)
Ústava České republiky

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků Janem Musilem (soudcem zpravodajem) ve věci ústavní stížnosti Technické správy komunikací hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Staré Město, Řásnovka 770/8, IČ: 63834197, právně zastoupené Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem se sídlem Slezská 3, 120 00 Praha 2, proti exekučnímu příkazu ze dne 25. 1. 2005 sp. zn. Ex 129/05 Mgr. Otakara Kořínka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem Pobřežní 34, Praha 8, za účasti soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas a řádně podanou ústavní stížností ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu), se navrhovatelka domáhala zrušení exekučního příkazu ze dne 25. 1. 2005 uvedeného v záhlaví, neboť jím měla být porušena základní práva chráněná článkem 2 odst. 2 a článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").

V projednávané věci hrozilo reálné nebezpečí, že by na základě vydaného exekučního příkazu mohlo být stěžovatelce zabráněno disponovat s peněžními prostředky na peněžních účtech hlavního města Prahy, označených v exekučním příkazu; toto zadržování peněžních prostředků mohlo za daného skutkového a právního stavu znamenat pro stěžovatelku značnou újmu, a v důsledku vést i k ohrožení důležitého veřejného zájmu (ohrožení údržby a oprav komunikací na celém území hl. m. Prahy). Proto Ústavní soud dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu svým usnesením ze dne 20. 10. 2005 č. j.

III. ÚS 316/05-17

odložil vykonatelnost napadeného exekučního příkazu.

Stěžovatelka ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu spolu s ústavní stížností podala i návrh na zrušení ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,exekuční řád"). Třetí senát Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti usnesením ze dne 1. listopadu 2005 č. j.

III. ÚS 316/05-24

přerušil a za splnění podmínek podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení § 47 odst. 3 exekučního řádu předložil k rozhodnutí podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR plénu Ústavního soudu. Tento návrh byl plénem Ústavního soudu projednán pod

sp. zn. Pl. ÚS 51/05

s tím, že řízení bylo usnesením ze dne 3. března 2009 zastaveno.

V době přerušení řízení ve věci

sp. zn. III. ÚS 316/05

došlo ke změně procesní situace: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 1. 2005 č. j. Nc 4317/2004-7, kterým byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky, bylo k odvolání stěžovatelky zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2005 č. j. 25 Co 160/2005-30 a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k novému projednání a rozhodnutí. Poté usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. června 2006 č. j. Nc 4317/2004-59 byl návrh na nařízení exekuce a na pověření soudního exekutora provedením exekuce zamítnut; toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 7. 2006. Tím de facto zanikl též projednávanou ústavní stížností napadený exekuční příkaz vydaný dne 25. ledna 2005 pod sp. zn. Ex 129/05 soudním exekutorem Mgr. Otakarem Kořínkem. Odpadl tím předmět řízení o ústavní stížnosti a důvod k tomu, aby Ústavní soud do exekučního řízení jakkoli zasahoval.

V citovaném usnesení ze dne 3. března 2009

sp. zn. Pl. ÚS 51/05

Ústavní soud konstatoval, že platná právní úprava v ustanovení § 47 odst. 3 exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle § 55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ust. § 268 o. s. ř. Ve věci stěžovatelky navíc připadalo v úvahu i přerušení exekuce ve smyslu ust. § 35 odst. 5 exekučního řádu, s odkazem na ust. § 35 odst. 1 a 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [jde o postup dovolacího soudu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., v projednávané věci bez významu].

V projednávané věci stěžovatelka nevyužila důsledně všechny právní prostředky, která měla ke své obraně, zejména nevyužila možnost podat návrh na zastavení exekuce podle ust. § 268 o. s. ř. ve spojení s ust. § 52 odst.1 exekučního řádu. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2009

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj