Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 333/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.333.09.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as untimely because appeal rejection was not based on discretionary grounds.

Numero d'incarto III.ÚS 333/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it untimely under the relevant statute. The applicant challenged a final criminal conviction and appeal rejection, arguing violations of fundamental rights. The court determined that since the appeal was rejected for formal reasons rather than discretionary grounds, the 60-day deadline for filing the complaint expired upon the appeal decision, not the final appeal rejection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the 60-day period following a final appeal decision unless that appeal was rejected for reasons dependent on the court's discretion, which does not apply when the rejection is based on formal grounds.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory time limit discretionary grounds criminal appeal rejection procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu
6 Tdo 1419/2008 odmítnuto s tím, že stěžovatel dovolání podal z jiného důvodu, než který formálně uplatnil, a ani obsahově dovolání (námitky) neodpovídá jinému z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b trestního řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu].
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. G., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Porážková 1424/20, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008 č. j. 2 T 228/2005-1250 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008 č. j. 3 To 541/2008-1311, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 10. 2. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného rozsudku prvostupňového soudu a usnesení odvolacího soudu s tím, že byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a předložené kopie usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. 6 Tdo 1419/2008 vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2008 č. j. 2 T 228/2005-1250 uznán vinným trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008 č. j. 3 To 541/2008-1311 pro nedůvodnost. Stěžovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jež bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. 6 Tdo 1419/2008 odmítnuto s tím, že stěžovatel dovolání podal z jiného důvodu, než který formálně uplatnil, a ani obsahově dovolání (námitky) neodpovídá jinému z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b trestního řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu].

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V řízení o ústavní stížnosti je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, v němž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.

V posuzované věci stěžovatel nenapadl rozhodnutí Nejvyššího soudu (napadení tohoto usnesení není zřejmé ani z petitu ústavní stížnosti ani z jejího obsahu), z čehož se podává, že vyjadřuje srozumění se závěrem, jímž dovolací soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.

Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout.

Dle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Dovolání v trestním řízení (§ 265a a násl. trestního řádu) není vždy posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu, nestalo se tak "z důvodů závisejících na uvážení" dovolacího soudu. Pokud byly dovolatelem de facto uplatněny tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, dovolací soud prostor pro uvážení zjevně nemá, a proto neplatí, že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího (srov. ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, v němž "posledním procesním prostředkem k ochraně práva", opřeným o námitky předestřené stěžovatelem v následném dovolání, bylo již odvolání. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu tedy počal běh 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); dobrodiní ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu se neuplatní, neboť mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, nebyl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu. Dotazem u Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2008 č. j. 3 To 541/2008-1311 bylo stěžovateli doručeno dne 2. 10. 2008 a jeho obhájci dne 19. 9. 2008. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána dne 12. 2. 2009 (k poštovní přepravě dne 11. 2. 2009), tedy s ohledem na lhůtu 60 dnů stanovenou v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána (proti prvostupňovému a odvolacímu rozhodnutí) opožděně.

Ústavní soud proto ústavní stížnost jako opožděnou odmítl dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu