Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 374/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.374.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint against interim procedural ruling on partial withdrawal of lawsuit as non-final.

Numero d'incarto III.ÚS 374/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the religious community's constitutional complaint regarding a first-instance court's ruling that a partial withdrawal of the lawsuit was ineffective. The plaintiff argued this deprived her of procedural rights and control over her claim, but the court found the decision was merely an interim measure. Consequently, the court ruled that such non-final procedural acts cannot be challenged via constitutional review because they lack the finality required to infringe upon fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 99/1963 Coll., the Civil Procedure Code: A constitutional complaint is inadmissible if it targets only a procedural ruling of interim nature, as such decisions lack the finality required to constitute a violation of constitutionally protected rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility interim procedural ruling partial withdrawal of lawsuit non-final decision procedural rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Náboženské obce Církve československé husitské v Rakovníku, se sídlem Rakovník, Havlíčkova 79, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem v Praze 1, Maiselova 15, proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. 7. 2008 č. j. 4 C 205/2006-290 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008 č. j. 27 Co 405/2008-320, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených usnesení, vydaných v řízení o určení vlastnického práva. Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně o neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby stěžovatelkou. Podle tvrzení stěžovatelky napadenými usneseními došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

Stěžovatelka se žalobou před obecnými soudy domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem, specifikovaným v napadených usneseních. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 5. 2008 ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 7. 2008 zamítl žalobu na určení, že stěžovatelka je vlastníkem předmětných nemovitostí. Stěžovatelka ani žalovaná strana nenapadli rozhodnutí odvoláním. V době, než rozsudek o věci samé nabyl právní moci, došlo soudu prvního stupně podání stěžovatelky, kterým částečně vzala žalobu zpět.

Soud prvního stupně rozhodl, že zpětvzetí části návrhu není účinné, neboť žalovaní z vážných důvodů nesouhlasili s částečným zpětvzetím žaloby, o věci již bylo soudem rozhodnuto a toto rozhodnutí nebylo napadeno odvoláním. Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Uvedený postup je podle stěžovatelky nepřijatelný a obecné soudy jí svými rozhodnutími upřely právo dispozice s předmětem řízení a právo domáhat se u soudu svého nároku.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti zde spočívá v tom, že směřuje proti toliko procesnímu rozhodnutí, jež bylo vydáno jakožto dílčí opatření v rámci řízení a jehož účel a smysl je zase jen procesní povahy. Proto - a vzhledem k jeho zatímnosti - se nemůže vyznačovat kvalitou "konečného" rozhodnutí, jež je již procesními prostředky nenapravitelné, a jímž může dojít k zásahu do ústavně chráněných základních práv a svobod účastníka.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu