Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding ineffective legal representation in criminal proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a criminal defendant against the Supreme Court's decision. The applicant argued that his lawyer failed to appear at hearings due to fear of conspiracy, violating his right to defense under the Charter of Fundamental Rights and the European Convention on Human Rights. The court rejected this claim because the Supreme Court had already thoroughly addressed these identical arguments in the criminal appeal decision, finding them unfounded based on statutory provisions regarding the appointment of defense counsel.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are clearly unfounded when the facts and legal grounds raised are identical to those already rejected in a final criminal appeal decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. ledna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného ve věci navrhovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2008 sp. zn. 11 Tdo 407/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu s tím, že se jím cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v Ústavě České republiky v článcích 90 a 95 odst. 2, jakož i v čl. 6 "Úmluvy". Poukázal na průběh trestního řízení probíhajícího u soudu I. stupně, při kterém on sám i jeho právní zástupce nabyli přesvědčení, že řízení je vedeno nezákonně. Dále uvedl, že advokát buď z obavy z jednání soudce či ze samotné účasti na "zločinném spolčení proti němu" nehájil jeho oprávněné zájmy jako klienta, nezúčastňoval se jednání a tak nekonal ani v souladu se zákonem o advokacii. Z uvedených důvodů podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání a poté dovolání proti rozhodnutí soudu II. stupně. V dovolání poukázal rovněž na nečinnost advokáta a na jeho neúčast při soudním jednání, při vyšetřování jeho duševního stavu či před jiným státním orgánem. Nejvyšší soud však k těmto námitkám nepřihlédl a proto stěžovatel nabyl přesvědčení, že i ten "pracuje ve prospěch zločinného spolčení".
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v rozhodnutí, kterým dovolání obviněného (nyní stěžovatele) odmítl, vypořádal s jeho námitkou vztahující se k právu na obhajobu, jež mělo být v průběhu trestního řízení, vedeného proti němu, porušeno tím, že se ustanovený obhájce nedostavoval k hlavnímu líčení a soud přesto jednal. Nejvyšší soud, s poukazem na ustanovení § 33 odst. 2 a 4, § 36 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 3, § 38 a § 39 trestního řádu, na důvody, pro které obviněnému poté, co mu soud přiznal nárok na bezplatnou obhajobu a co přes výzvu si sám obhájce nezvolil, byl soudem obhájce ustanoven, opodstatněně dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 50 To 597/2007 a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu nedošlo. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení, kterým bylo dovolání odmítnuto pro jeho zjevnou neopodstatněnost, možno v dalším odkázat, když v ústavní stížnosti uplatněné námitky jsou shodné s důvody dovolacími a s tím, jak se Nejvyšší soud s nimi vypořádal, se lze v celém rozsahu ztotožnit.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu